švestek (hlava z hrušky) na trhu Mikulášském v Klatovech. Kreslil prof. Ferd. Vaněk. — 70. Chůva. — 71. Čert na trhu Mikulášském v Písku. Kreslila Anna Sýkorová. — 72. »Svět« na trhu Mikulášském v Klatovech. Kreslil prof. F. Vaněk. — 73. Svatohorské proeessí. — 74. Pohřeb dítěte. Kreslila Anna Sýkorová. — 75. Gerli na trhu Mikulášském v Klatovech. Kreslil prof. K. Rozum. — 76.—78. Zvířátka na trhu Mikulášském v Klatovech. Kreslil prof. Ferd. Vaněk. — 79. Obchůzka sv. Mikuláše r. 1804. 80. Ambrož honí děti. Kreslil prof. Karel Rozum. — 81. Lucky v Kostelci u Vorlíka. Kreslil Frant. Racek. — 82. Obchůzka Lucky (Lucie) v Jihočesku. Kreslil prof. K. Rozum. — 83. Peryehta z Dušník. Kreslil prof. K. Rozum. — 84. Lucky z Rudějovie. Kreslil prof. K. Rozum. — 85. Chození s Lucií v Týniei u Milevska. Fotografoval Štěpán Dvořák.

— 86. Lucie v Sepekově u Milevska. Fotografoval Štěpán Dvořák. — 87. Mikuláš a jesličky pro hodné dětičky. Kreslil Ant. Gareis.

Obrázky jsou jednak z Českého Lidu, jednak obrázky nově pořízené do této knížky.

A. Dolenský nakreslil podle skutečnosti Martinský rohlík. Viz vyobrazení str. 119.

V krajích ěeskoslovanských všude slévali a slévají olovo večer před sv. Ondřejem. Obyčej líčí Kulda a po něm jiní :*) V svatveéer před sv. Ondřejem apoštolem, dne 30. listopadu, děvčata pilně sbírají olovo ze starých oken neb ho schválně kupují. Olovo dají na lžici plechovou, zapálí světidlo dřevěné a nad jeho plamenem drží lžiei, až se jim olovo rozpustí. U sebe mají mísu nebo škopek s vodou chladnou, do níž lejí přes klíč křížový (na zubech má podobu kříže) olovo ruzpuštěné. Z olova se ve studené vodě v okamžení utvořují rozličné podoby, jako : sídla nebo kopyta ševcovská, člunky dkalcovské, zbraň vojenská, bochánky chleba pekařského, péra na psaní, srpy, rýče, motyky, cepy atd. Z věcí těch, k jichžto poznání ovšem živé obraznosti potřebí jest, děvy si povídají, jakého řemeslníka neb živnostníka za manžela dostanou. S radostí zvědavou, vydírá družka družce ulité věci z ruky, chtíc dobře věděti, co se které ulilo. Jsou-li při tom chasníci, mládenci, není nouze o vtipy, výsměch í škádlení vzájemné. Viz vyobrazení na straně 120.

Pokud ještě více se přadlo, přidky a mládenci ve Slezsku podobně lili »ondřejky« (kuličky) z olov a, mluvíce při lití: »Svatý Ondřejů, olovo leju, abys mi ukázal, koho se naděju!« anebo: »ešli se ho (ji) naděju!« Podle tvaru olověných figurek, jak již líčeno, soudili, jaká neb jaký bude: švarný, hrbatý, tlustý vytáhlýš atd., neb co se stane: ulil-li se věnec — bude družkou, špičák — vojákem, kůň — sedlákem, smrť

— umře, dítě — vdá se atd. Jiné zase házely ulité kuličky přes střechu. Kam zapadla kulička, odtud přijde ženich. Šrv. vyobrazení na str. 120.

V Nuzicích a v Ratajích- u Bechyně matičky strašívají děti: »Jen počkej, až přijdou Barborky, ty ti vysekají.« Hodné děti sena Barborky těšívají. Slýchají, že večer před svátkem sv. Barbory svatý Petr