str. 124
Přijde k vám taky z veliké dálky svatý Mikuláš s hojnými dárky. — Řekli však již andílkové, kde jsou dítky hodné, nadělí jim mikuláši dárky velmi skvostné. — Teď se zase ubíráme o stavení dále, budete-li dítky hodné, za rok se shledáme.«
Říkání z Rataj a okolí: My jsme čtyry Barbory, jdeme ze Svaté Hory; neseni všelijaké dary, abychom vám také ňáké daly. — Nebo: My tři Barborky jsme, z daleké krajiny jdeme a dárky vám neseme. Neseme, neseme, velice to krásné, kdo se modlit bude, tomu je dáme, a kdo nebude, tomu hodně nalupáme. — Nebo: Přišly jsme k vám my ětyry Barborky, neseme vám rozličné dárky. Nepřišly jsme k vám jen zdarma dárky dát: neb kdo je obdrží, modliti se musí rád. — Nebo: My jsme k vám přišly ze Svaté Hory, bychom vám donesly tyto dary. Ježíšek vás
pozdravuje, Panna Maria vzkazuje, abyste se modlili a hodnými byli.
Dutým, změněným hlasem poroučí každá zpod vlasů dětem: »Mulise, mulise!« (Modli se!) a ptá se po dětech, jež se před nimi ukryly, a metlami je vyženou ze skrýše. Dětí kleknou a hlasitě se modlí. Barborky při tom kývají hlavami a neustále říkají: »Mulise, mulise!« Po modlitbě každá Barborka ze své zásoby něčím děti podělí: ořeehy, jablky, cukrovím, ale i tu a tam nějakou bramborou, leckdy i nahnilou. Než odejdou, důrazně vštěpují dětem napomenutí: šlehnou každé několikráte, říkajíce porůznu: »Buďte, dětičky, pilné, poslouchejte svých rodičů, rády se modlívejte! My budeme seděti za komínem, budeme tam poslouchati a přesvědčíme se samý, jak jste hodné a poslušné. A nebudete-li hodné a poslušné, přijdeme za rok zas a nasekáme vám.« (Nebo také říkají: ». .. budeme poslouchati v nebi, jak jste hodné...« a místy také někdy přidají: »Dejte si talíř za okno, budete tam ráno míti naložíno«.) Malé děti se bojí, že Barborky sedí za komínem, a když neposlouchají, ukazují jim na koTnín, že tam odtud Barborky na ně přijdou. Srv. vyobrazení na str. 121.
Jak pěknou upomínkou jsou obchůzky svatomikulášské na uplynulý věk šťastného dětství! Vzpomeňme si, kolik dní těšili jsme se na »Svatého biskupa«, a jak jsme se zaradovali, když nám vyprávěli, že plné vozy cukrového, ořechů a jiných dárků již projíždějí osadou, a že co nevidět přijde i sám sv. Mikuláš. Ale jak malou dušičku jsme v sobě měli, ani
