její možno pozorovati pokročilejší vývoj hudební. Předepsáno tempo a dynamika. Závěrečné piano byl tehdy oblíbený echový efekt, tentýž motiv opakoval se slabě jako ozvěna. Rovněž taktové čáry se již u Beckovského vyškytají. Klíč je sopránový.

Tónina G-dur poukazuje rovněž již na novější dobu vzniku této melodie Stopy této písně po dnes se udržely u Valachů na Moravě. V Sušilově sbírce Moravské národní písně (1860) na str. 33. (čís. 26.) uvedeny jsou dva nápěvy Pastýři Betlémští na slova: Pásli ovce Valaši, při betlémském salaši, atd. Ačkoliv prvý ani druhý nápěv není v tónovém příbuzenstvu s tímlo starým zněním, přece možno pozorovati, že textově i hudební stavbou není tato vánoční píseň než prebásnením starého historického zpěvu. Každý řádek textu zrovna jako v původní staré písni se opakuje. Opakování prvého řádku zhudebněno je jinými tony a vyšší polohou (o ton výše), druhý řádek se opakuje stejnou melodií.

Z předchozího patrno, že slováčtí hudebníci v XVI. století měli dosti značný vliv na vývoj českého zpěvu. Na Slovensku hudba též byla ve velké oblibě a hlavně v prvé polovici 17. století. Z té doby dalo by se uvésti několik zajímavých jmen hudebníků. Především kněz v Liptově Jiří Třanovský, jenž vydal 1636 zpěvník Cithara sanetorum, často pak, ještě ve stol. XIX. vydávaný. Slovácká píseň také jeho zlákala k použití lidových melodií k duchovním zpěvům. Aspoň čteme u Jana Kollára (Národnie zpievanky, II. díl str. 463); »My jsme v Třanovském i více písní našli, jejichž melodie se světskými se srovnávají, tak ku př. rozměr písně vánoční »O Ježíši milý, pro nás narozený« jest tentýž, který v písni světské »Lúčenie, lúčenie«.« Bohužel v Praze nikde není dostupno původní vydání Třanovského s notami. Novější exemplář má c. k. universitní knihovna v Praze (sign. 54F152), jenž bohužel nemá melodií. Z toho důvodu nebylo možno prozatím ze zapomenutí vyrvati tuto starou slováckou píseň.

Jiný hudebník slovácký (zván »znamenitý muzikant Žilinský«), varhaník působící v Žilině okolo polovice 17. stol. Adam Plintovic ze Skočova (viz Volf. Č. Č. M. 1906, str. 546) složil zpěv a báseň o zatmění slunce z roku 1668, jenž zpíval se na lidovou melodii »Žalostné děvečka plakala«.