Starobylé přísahy a právní zvyklosti českého lidu.

V archivu města Náchoda zachovalo se několik způsobů přísah, které od přísah jiných, zejména nynějších velice se liší aktére zasluhujú aby veřejnosti byly podány. Za laskavé upozornění jsem zavázán díky zvěčnělému historiografovi města Náchoda, f J. K. Hrašemu. Dle těchto zápisů přísahal vždy jak »původ« čili žalující, tak i »odpor« čili obžalovaný a to dle »Práv a zřízení zemských Království Českého«, dle nichž »žádný ústního vědomí bez přísahy dávali nemá«.*) Ze zápisů těchto, poznáváme, že způsob přísahy byl dvojí, totiž způsob, jímž přísahal lid venkovský, a jiný. jímž přísahaly »osoby městské«. Pro ty, kdož někoho vinili a před soud poháněli, byly tyto ustálené formule přísežné: »Přísahám Pánu Bohu Otci, Synu i Duchu svatému, že ta žaloba a z čeho viniti budu, jest věrná pravda, bez falše a všeliké lsti. Tak mi Pán Bůh pomáhej, jenž. jest na věky věkův požehnaný Amen.«

Jinou žalobou působilo se na žalobníka, aby soudcům žádných darů neposkytl a je dary těmito k nálezu nespravedlivému nesvedl. Takový původ přísahal takto: »Přísahám Pánu Bohu Otci, Synu i Duchu svatému, že v této při pánům soudcům s dary ani s žádnou vymyšlenou věcí předcházeti nebudu. Tak mi Pán Bůh pomáhej atd.«

Aby nebyl původ v podezření, že svědky, jež ve při své vedl, nějakým způsobem ve prospěch svůj byl naklonil a tím stranu odporno« poškodil, byl přinucen přísahati takto: »Přísahám Pánu Bohu Otci, Synu i Duchu svatému, že v této při vedením svědkův a průvodův žádných fortelův a obmyslův užili a toho ničehož se dopouštěti nebudu. Tak mi Pán Bůh pomáhoj, jenž jest atd.«

6. Okenice se srdíčkem.