str. 143
Přišla k nám sousedka, bezdětná, zbožná, ale také veliká a »zažraná (zatvrzelá) lutriistka«. Přišla poprosit mou maminku, aby dovolila některému mému sourozenci jíti do loterie pro výtah, seznam čísel, která právě byla tažena. Kluci byli někde na pólu (venku) a malá sestra nejevila příliš veliké chuti, přes to, že jí bylo slíbeno ,od cesty' (zpropitné). Žertem prohodila matka, že snad já půjdu do města : »On by vám zašel pro výtah do lutrie. A jak by numera vyšly, to bystě se dělili!« Já jsem do toho zvolal: »O! dělili bystě se!« A matka podotkla: »Dostal bysi třetinu po staříku, pravda?«
Moje matka vypravovala jednou: Moja maminka babka (porodjií bába) strojily mě ku křtu. Jak mi oblíkali kabátek, pravila moja stařenka (babička): »A nej-prem ji oblečte právu ruku, aby nebyla maňdavo,« (maňdak, levajda, levajdka = levaček; používající levé ruky). Ale nepomohlo to, bo ja sem přeci byla maů-dokem.
Vypravují: Jeden chlop nadělal dřevianych křižuv a něs jich na prodaj po dědinách, ale němuh nikde nic prodať a hlad už měl náramně velký. Tuž zůstal stať, podíval se na Pambučky (Pámbíčky) a pověda : »Bože můj, joch (já) je ,tvůj. Tys mě stvořil, joch tě zrobil, prodat' tě němožů a ja bych j id (jedl).«
Po vesnicích okolo Ostravy chodil po žebrotě žebrák. Nebyl příliš rozedrán, obličej měl zarostlý hustými vousy a v ruce nosíval vždycky kříž asi půl metru dlouhý s ukřižovaným Ježíšem. Přišel do jedné chalupy. Lidé nebyli doma. Muž byl patrně v práci na blízké jámě a žena asi odskočila na dvouhodinovou chvilku k sousedce na trochu řeči. Ve
