str. 142
nost, chaehaři, pomáhají nosit pytle s kobzoli (brambory), se zelím nebo ovocem. Někteří, nemajíce právě nic na práci, stojí s rukama zastrčenýma do nějaké díry v kalhotech v místech, kde bývá obyčejně kapsa, a pře-žvykujíce čika (špačky, zbytky doutníků a cigaret) v ústech, přihlížejí k hádce překupníka žida se sedlákem. Jiní toulají se opět mezi lidmi a krámy, pátrajíce, kde by se dalo něco vydělati nebo také ukrásti.
Jednou byl jsem svědkem této příhody: Náměstím jde nějaký pán, bezpochyby městský úředník. Ghachar otrhaný až hrůza vstoupí mu do cesty s otázkou: »Prosím ich, kelko je hodin?« Pán vytáhne hodinky nepříliš ochotně. Nebyl by snad na hodinky ani sáhl, ale viděl, že ostravské věžní hodiny na radnici na náměstí ukazují již nebo teprve půl druhé. Tož se podíval na hodinky a pravil: »Půl desáté,« a chtěl jíti dále. Chachar zabručel něco nesrozumitelně, což mělo býti asi poděkováním, a ušklíbnuv se, pravil: »Za půl hodiny mě možu polubiť v kapsu.« Po těch slovech se obrátil k pánu zády a zastrčiv ruce do kapes u kalhot, odcházel zvolna mezi obecenstvo. Okolojdoucí, kteří rozmluvu zaslechli, začali se smáti. Pán stál chvilku, nevěda, co má počíti, a pak se rozběhl za chacharem. V tom se mu vplell do cesty druhý chachar. Pán ve spěchu do něho vrazil. Chachar na něho: »No,-no, pamaJy, kaj se im tak spěší?« (Kam tak pospíchají?) Pán se v hněvu rozkřikl: »A tam ten galgan (darebák) mi pověděl, že ho mám za půl hodiny polubiť v kapsu.« Druhý chachar se zašklebil a zamručel: »No tak edem (jen) pomaly, dyť máju eště dost času!« Okolo se smál kde kdo, ale pána už nebylo.
Jména nedají Ostravákům tak dlouho pokoje, dokud je neuvedou v souvislost s nějakou věcí, anebo nevyšperkují je nějakou anekdotou. Tak si vypravují žertem, že na podtiíiu (podloubí) bydlili vedle sebe čtyři sousedé, kteří se jmenovali: Žebrák, Dostál, Masný, Koláč (Masný = mastný).
