str. 149
fysické, jejich kroj a částečně i mluvu. Nejeden rys jejich povahy, jak ji Bezděka nastiňuje, shoduje se s celkovou povahou našeho lidu v jižních Cechách vůbec. Než ponechme slovo Bezděkovi:
»Povaha duchovní zdejších obyvatelů musila před více než dvěma sty léty velmi rozdílná a podivná býti. Neb po pátém města obležení, ano potom i po jeho zničení nezůstalo než devět, nejvíce, jak někteří tvrdí, třináct poschovaných obyvatelů"*), následovně sami. cizinci z dalekých krajin, mnohý Francouz, Španěl, Neapolitán, Říman, Bavor, Rakušan neb jiný Nemoc neb Cech, slovem, kdo jen několik zlatých měl, a mezi těmi také z blízkých vesnic koupili sobě spáleniště (neb jinače se domy zdejší, jak v knihách vidíme, tenkráte nejmenovali) a na spěch sobě jen co největší nouze potřebuje, vystavěli chatrče z hlíny a kamene, něco málo cihel a ostatní dříví. Proto také kdo nyní od základu byt svůj staví, a následovně starý bourá, samou hlínu nalézá. Každý svou povahu duchovní přinesl z domova svého; tedy teprv časem potomkové se sjednotili. Nyní ale (1858) po létech 238, se musí říci, že jest obyvatel Písecký hodný, nábožný, svému panovníku věrný, hospodářský, pokojný, mírný, zdvořilý, přívětivý, rád slovu svému dostojí, ačkoli ne veliký výdělkář, neb jak se říká spekulant. Proto také nejen žid se zde dost brzo zmála zmocní, ale i každý cizinec dost chudý v brzku zbohatne.
Co se tělesné povahy týká, jest mužský hezky rovně zrostlý, vysoké postavy a také prostřední, málo docela malých, milého obličeje a vzezření, zvlášť pohlaví ženské, mezi nimiž se také někdy mnohá kráska ukáže.
