»Lidé boží« na Náchodsku.

V každém kraji doposud stále se plahočí několik postav, jak se v minulém století na Náchodsku říkávalo »lidí božích«. »Lidmi božími« vesnickým obyvatelstvem na Náchodsku zvány bývaly osoby, jež buďto nemocí nebo nějakým jiným zlým pádem rozumu pozbyly anebo nikdy k plné míře ve kraji tom obvyklé průměrné soudnosti a uvážlivosti dospělého člověka nevyspěly. »Lidí božích« na Náchodsku nikdo z rodáků neurážel, každý vzrostlý člověk choval se k nim šetrně, vlídně povídání jejich vyslechl, k řečem jejich přitakal a když je mládež příliš dotěrně obtěžovala, vzal je v ochranu. Jako slepému člověku na Náchodsku ohleduplně říkávalo se »nevidomý«, tak stejně také slova »blázen« nebývalo zde užíváno. Místo toho říkalo se »nemoudrý« a kdo byl za nemoudrého všeobecně uznán, přiřaděn byl v obecném mínění mezi »lidi boží«, kteří požívali zvláštních ohledů. Ovšem, že za »člověka božího« nebyl zde pokládán lenošný tulák, který všelijakými výstřednostmi chtěl soustrast bližních vzbuzovati, aby byl bez práce lehko živ.

Za chlapecké a jinošské doby mého věku v šedesátých a sedmdesátých letech minulého století vzpomínáno bývalo na Náehodsku na nemoudrého Frantu brzičkého, pocházejícího ze vsi Brzice u Hořiček, který po celém okolí se potuloval, sbíraje cucky a hadry, za něž dával vlás-niěky, jehly, špendlíky, nitě, tkaničky a modřidlo. Dále vzpomínáno zde bylo na »člověka božího«, jemuž se říkalo »Salve regina«, o němž také Božena Němcová ve své povídce »Chudí lidé« se zmiňuje. »Salve regina« hrával na housle, při čemž prozpěvoval písně začínající slovy »Salve regina«. Od pamětníků jeho jsem slýchal, žo ve dvacátých a třicátých letech minulého věku hraje na housle prý také pěl: »Salve regina, mater domini, budou se stavět vysoké komíny, bude lidem blaze, až budou jezdit po dráze«. Zdaž toto proroctví průmyslového rozvoje záhy dráhou se světem spojeného Náchodská »Salve regina« při hraní na své housle skutečně prozpěvoval, anebo jestli je na melodii dumné jeho písně na památku po něm lidová poesie později složila, nelze mně rozhodnouti. Za-jímavo však je, že vzpomínka na »Salve reginu« v popěvku tomto řadu desítiletí osobu jeho přetrvala.

Dále dlouho ve vzpomínkách kraje trvajícím člověkem božím byl ve skalickém špitále živořící starý voják chuďas Pót, pro něhož v celém okolí zdechlou drůbež a menší zvířenu schovávali a do Skalice do školy