str. 154
krejehu, kterýž panoval v Portenachu. Ten jistý hrabě žádal kaplana svého, aby ve všech svých kronikách hledal, přezvěděl, a jemu vypsal, odkud by ten zámek a město Lužina jméno měl, a od kterých králů staven a udělán. Neb ten zámek leží v Frangrejchu, kdežto hrabě přebýval. Protož věděti chtěl, byloliby hrabství, a z jakého rodu to hrabě pošlo. Tehdy ten jistý kaplan nalezl knihy rozličné, kteréž byli francouské, jsouce vybrané z řeči latinské na zámku jenž slove Magregenue. Potom nalezené jiné knihy v Portenachu: Z těch obojích jest vybraná tato historie, a položena řečí vlaskou, z kteréž teprv vypsaná jest německy, a z německý na českou řeč gruntovněji a bystřeji přeložená a mnohým lidem rozkošným k jejich potěšení a srdečné lásce svých nejmilejších a přemilých frejířův k spomínaní, ode mně jest na světlo vyšla. Z b t.
Směs.
* Kočky krále Šalomouna a Markolt. V Zíbrtově vydání Markolt a 'Nevím v literatuře staročeské čte se rozprávka, jak Markolt přesvědčil Šalomouna, že přirozenost, vrozený pud jest mocnější nežli výcvik, naučení. Kočky vycvičené držeti svíce Salomounovi, rozběhly se za myší, kterou tajně Markolt z rukávu vypustil. Na Slovácku jest tato rozprávka podnes známa. V Derfli jsem ji slyšel od stařečka v hospodě. Všichni se tomu podivili. Srv. záznam Fr. Viktorina, rovněž ze Slovácka, Český Lid XVI. 250. M. Souhrada.
* Pověra svatební v Praze. Majitel plzeňského hostinství p. Karel Brejška hostí přečasto ve svých místnostech svatebčany a objednává jim, zvláště z venkova, i povozy na svatbu. Vyprávěl, jak úzkostlivě každý se stará, aby se nejelo do kostela se »šimlem«, s běloušem. Neblaze to věští novomanželům ! Věří tomu i povozníci v Praze všeobecně.
Josef Hruška.
* Nejstarší královnička na Moravě zemřela. Nedávno zemřela v Ořechově 95letá babička Marie Párová, která uchovala v paměti pohyby,, úklony a kroky králenské hry. V mládí svém bývala při jarní této hře králem a jelikož jen král a královna tance prováděli, kdežto družina ostatní přizpěvovala, znala ona sama pohyby, kroky a postup památné této hry, a nebýti jí, byly by tance králenské jen v úryvkách se objevily. V Troubsku vyskytly se sice tance králek u devíti babiček, ale každá znala jiný pohyb, jiný tanec králenský. Když v letech osmdesátých počal ruch výstavkový, byla to právě babička Párová, která umožnila v Sušilově sbírce národních písní naznačené tance králek od ní se naučiti, popsati a při výstavce roku 1888 v Ořechově konané provésti. Srv. o královničkách spis Zíbrtův, Králové a královničky (Veselé chvíle v životě lidu českého, sv. 4.), v Praze, 1910. Rud. Janovský.
|
