Rozšíření písní umělých mezi lidem českým.

Méně poctivosti měli již druzí překladatelé. Byl to Josef Mirovít Král, který »Poutnici« podruhé zpracoval a uveřejnil v »Cechoslavu« na r. 1822. jako práci vlastní, bez udání pramene, ze kterého čerpal. A konečně zpracoval ji Vojtěch Nejedlý »podlé anglického« ve II. díle svých básní. Ovšem že i zde čerpáno z německého překladu Bürgerova. Máme tedy »Poutnici« třikráte, nejlepší jest Rautenkranzova.

»Poutnice« záhy zpívána byla po Čechách. Fr. L. Celakovský uveřejnil její variant v I. svazku »Slovanských národních písní« jakožto č. 9. Také tato píseň rozměrem ukazuje, že neznámý překladatel měl před sebou jakožto předlohu buď překlad Biirgerův neb Rautenkranzův. F. Schulz o ní pravil: »Že tu máme před sebou opravdu píseň z nejmladší doby národního básnictví českého, možno srozuměti z toho, jaká proměna se stala v obsahu a postupu jejím, když ji přirovnáme k obsahu anglickému.«11)

Ve své sbírce mám tuto balladu již z r. 1814. Byla tišf.ěna ve íormě jarmareční písničky formátu 16°, s názvem: Nová píseň mládencům a pannám na světlo vydaná. Vytištěná v Hoře Kutný 18.14. Nelze ovšem dokázati, že toto datum jest správné. Možná, že máme zde obdobný případ jako při »Vnislavu a Běle«, že totiž tento tisk jest dřívějším překladem Rautenkranzovým, což ovšem dnes by bylo těžko zjišťovati. Možno také, že již dříve neznámý autor píseň z Biirgera přeložil. Překlad má mnohé shodnosti, ale i značné rozdíly; obsahem se neliší od Biirgera. Dle tohoto tisku zpívá se »Poutnice« na Velvarsku. Ferd. Schulz uvádí, že za jeho mládí zpívána dle překladu Rautenkranzova.

Vojtěch Nejedlý zanechal nám lyrickou »Ukolébavku« — »Spi má zlatá, boubelatá, spi má hubinko, noc se blíží, oči klíží, hajej, miminko«. Složena byla r, 1795.12) Brzy zlidověla. Jan Jeník rytíř z Bratříc uvádí ji ve svém rukopise z r. 1838.1S) Zpívávali jsme ji asi v letech 1890—95 na Chržíně u Velvar takto: