filosofie a práv. Oddal se povolání právnickému. Roku 1651, jsa již tři-cátník, zamiloval se do panny Anny Lidmily Benolové. Složil a napsal pro ni zvláštní skladbu podle vzorů alamodských a věnoval jí k svátku vázaného. Není zjištěno, dočkal-li se štěstí vytouženého, že ho (jak si přeje) krásná dáma milovala a že pak »spolu v lásce byli jedno srdce nejinače«. Rosa vedle právnického povolání (r. 1670 byl jmenován radou nad apelacími, soudil také pověstné žháře francouzské, neblaze proslulé pa-ličstvím po Čechách) pěstoval studie mluvnické, zabíhaje svými novotami k známým výstřednostem a k novotvarům některým násilně, nepřirozeně zesnovaným v Čechořečnosti r. 1672, ač jinak měl dobrou vůli podati návod k mluvnici, k řádnému pravopisu českému a fraseologii i zachoval také četná úsloví a doklady z dialektů českých. Jméno Rosovo známo jest také z dějin českého slovnifciřství. V universitní bibliothece v Praze a v knihpvně Musea království Českého chovají se rukopisy jeho Slovníku, v němž zachránil i část látky, nasbírané od Komenského pro Poklad řeči české. Rosa zemřel 11. srpna 1689.

Skladba milostná Rosová o Lipirinovi známa jest podle jména a z ukázek Jirečkových v Osvětě 1881, potom často přetiskovaných. Není úkolem této stati vyšetřovati, pokud si tu vede Rosa jako původní skladatel nebo jak snad napodobí cizí předlohu. Proč otiskuji tuto skladbu v českém Lidu? Zajímá nás nejdříre, jak Rosa u jednotlivých básní zachoval zbytky tehdejších oblíbených písní, podávaje začátky jejich pro nápěv, podle kterého pak písně svoje skládal. Zajímá nás ohlas tehdejší selankovité nálady, jako jinde i u nás oblíbené, při líčení zjevů přírodních, při líčení půvabů jarních, při krajinářské malbě. Zajímá zvláště filologa českého ohromná bohatost slov, frasí, pořekadel, původních, ryze českých i makaronismů. Nikdo posud úplně nevytěžil a nevyčerpal tohoto pokladu zvláště za účelem slovnikárskym. Proto doufám, že český Lid úplným otiskem skladby Rosový, známé posavad jen podle jména a z kusých ukázek, zavděčí se napřed pěstitelům filologie a literární historie české a pak i přijde vhod studiu o kulturních poměrech českých v polovici věku XVII., jež se jasně jako v zrcadle obrážejí v líčení Rosově o osudech smutného kavalíra Lipirona, v jeho dobrodružných osudech, v jeho hovorech, se silným ohlasem tehdejšího školského vzdělání a na odiv stavené učenosti i znalosti literatury klassické, středověké i souvěké. Ponechávám pravopis i zvláštnosti slonové a hříčky slovné, hádanky

a pod.

Discursus Lipirona, to jest smutného kavalíra de amore aneb o Lásce per potentias et passiones animae sitae vedený, v nově od V. J. Biosa) na rozličný melodie a spěvy složený a componirovaný a od téhož šlechetné a vzácné panné Anně Lidmile Katheřině Benolové v den památný svaté Anny, a vzácného jména jejího darovaný. A favori aneb milosti její milostivého Letha 1651 dne 26 Julii prae-sentirovaný.