neděli se smrťú, vybírajíce dárky. Na velkonoční svátky připadá š 1 a-h a č k a a sice v pondělí patří hochům, v úterý děvčatům.

Když vychodí hoch školu, počne p a c h o 1 ö i t, děvče d í v č i t. Oba chodí již k muzice — hoch nasadí si k o s í ř e k (volavčí péro)T v dělný den v o n i č k u (kytku) za š i r ú c h. Ovšem mnohdy mu nadá starší pacholek (šohaj): že sopláňů (vondrů), což si tento-nesmí dát líbit, i vezmou se za pase (souboj). Ale obyčejnější bývá z nadávky rvačka, která se rozšíří na celou chasu.

Naši šohaji rádi se chlubívají svou silou: »Ej takového pacholka jako jasu — ani ho není!« Ale tu některý ž ď a r á k (rýpal) se ozve: »Čeho? Ty ledacoW Slovo k slovu a už se drží. Potom se vítěz i poražený chlubí: »Chyteu sem ho za hrtan, apléštil s ním o zem, že ani nevstau.« Jiný mlázgeu ho, až bylmrtvý. Mnohý vychloubá se v citoslovcích : »Já dráp ho — on m y k sa mi pod ruku a v nohy! Než sem sa n a d á u — b y u ten tam!« Ovšem, že často oba cigánia (lhou). Mnozí pcháči ještě pobízejí ku rvačce: Česni ho — všiválá! — Děti spokojí se mezi sebou nějakým tím lepancem (pohlavkem), nebo baňu do chrbta (ranou do zad).

Šohaj skoro každý je hodný (pěkný) a šumný; ale některý je švirgavý (šilhavý), jiný p er savý (pihovatý), některý je taká g r č a (malý), jiný šeple (šišlá) a pod.

Národní nástroj slovácký byly gajdy (dudy), na které hrával gajdoš. Nyní hudba ta vymizela jako v Čechách dudy. Místo gajd zaujaly dechové a smyčcové nástroje. Muzikantům platí chasa rží (žitem). Volí sobě 2 stárky, kteří za muziku odpovídají. Ti vydržují muziku po celý rok ; na hody (posvícení) musí hudebníky stravovati ve svých domech. A sice v neděli jdou k obědu k prvnímu stárkovi (selskému hochu), k večeři k druhému (chalupnickému), v pondělí k obědu k druhému stárkovi a k večeři k prvnímu; v úterý jako v neděli.

Na h o d k y (mladé posvícení) v neděli obědvají muzikanti u prvního a večeřejí u druhého stárka. V pondělí se vybírá r é ž. Hudebníci hrají od domu k domu, chasa připíjí hospodáři a hospodyni, načež provádí mladá děvčata. Když obdrží réž, jdou o dům dále. Druzi chlapci vybírají peníze do pokladničky. Večer se réž prodá a peníze za ni, jakož i vybrané se propijí. Koláče, které se po dědině vyberou, patří muzikantům a jejich ženy obyčejně již na ně u hospody čekají. Druhého dne teprv odvádí se réž muzikantom. Každý pacholek, který chodil po celý rok k muzice, donese měřic u rži.

Na hody a na hodky je chasa lépe oblečena. Bár (třebas) je už zima, je chasa přece vyslečena (bez lajblu). Děvčata mají na hlavě rožky (čepce), které se po celý rok n e n o s á. Vyšívané, zlatem i stříbrem protkávané laj b 1 y nešijú k r e j číři, nýbrž si je vyšívají děvčata samy, nebo si je dají vyšít švajdlenám.

Hody! Jak veselý tu život! Mužáci i slobod ň áci sejdou se tu v hospodě, aby si zatancovali. Kde kerá roba tu také mosí být,