bár tu aj zavazá. Žebráků, je na hody dosti a přece každý něco dostane. To jsou obyčejně cuzí. Domácí mají své dny, na které chodí ptat. Modlásavžebráčně (výstupku u dveří).

Když jsme u té žebráčny, podívejme se blíže na slovácký dům! Staré domy mají všechny žebráčny, a jsou kryty d o c h e rn. Kolem žeb-ráčny a oken je pěkné malování v barvách světlých (modrých), červených a zelených. — Dlážky (dřevěné podlahy) v těchto domech není — jen zem, která se každou sobotu posypává pískem a před zametáním se vodou v ornamentech polévá. Podlaha (strop) je dřevěná a občas se n a g 1 e j í (potře klíhem), aby se leskla. Za rošt (trám) zastrkují se knihy, nože a pod., co nemají děti vyzbúzat. U dveří je kropenka se svěcenou vodou a nad ní visí p á t e ř k y (růženec). V h r u b é j izbě je již i lepší nábytek. V komoře je škři ch (veliká truhla) na obilí. — Jizba líčí se (bílí) dvakráte do roka.

Novější domy staví se bez žebráčny a kryjí se břidlicí (taškami) nebo bramorem (břidlicí). Hrubé jizby v těchto domech mívají dlážky a stěny dávají se m a 1 é ř o v i vymalovat. — Na dvoře jsou maštale pro statky (hovězí dobytek) a koně. Před nimi je násyp (zápraží). — Chlévy pro u š í p a n é (vepřový dobytek) bývají obráceny k humnu. — Nad nimi je k o p 1 í n (kurník) pro slépky. — Kuřata krmívají se ve s klon c e (posadě). U studně bývá hrant (žlab), ze kterého statky slopou (chlastají). — Ušípanému dává se potrava do hrantíka (koryta) — Pod šopou (kůlnou) kromě vozů bývá složeno v hranici i drv o. To rúbe se (štípe) obuškem (sekyrkou) a pantokem (sekerou).

V humně (zahradě) je bohužel málo stromů ovocných; mnohde vidíš jen samé agáce. Jen některý hospodář má ovocné a to: trnky (švestky) a jich druhy: durancie, stalky, špendle, gulačky a j.; z jablek: funtovní, kožúšky, míšanky, cigánky, v i-narky, p ruhače, sladkáče, kyseláče aj.; z hrušek: másel-nice, kře h ň áčky, medůvky, lemonky, jakubjenky, kr-vavničky, čepáky, kozičky, zimnice a j. Na zadu humna stojí v č e 1 í n e k, ve kterém je mnohdy až přes 80 klátů (úlů). Ploty v humnech nejsou nikdy zděné, nýbrž ze dřeva a to: z houtů (dřeva as 1 m vysoká na hoře přišpičalělá, nebo je š p r 1 e n ý (z latí); též bývá děštěný — t. j. sbitý z desek (slovo prkno se na Podluží nezná).

Podlužáci jsou pohostinní. Na hody, na úvodky a j. mají vždy hostí plno. I když se zabíjí, tu pozve se nakarmínu (hostinu) rodina (příbuzní). Zvláště zabijí-li se nějaký pěkný brav (vepř)! Aby bylo hodně masného (sádla), krmí se takový brav t u r k y n í (kukuřicí). Když se vyškvračuje, tu zalévají hospodyně oš k várky do masného, aby déle vydržely. Kus sádla se nechá na slaninu, která se dá udit s masem. Toto u děn é je dobré s křenem t. j. s křenovou máčkou; masař (řezník) nemívá tak dobré uděné jako je domácí. Někdo rád jí maso 1 u b i v é, chudé, jiný tlusté. — Z pokrmů se jídá na Podluží k snídaní káva, ve které někdo 1 ú b í (má rád) hodnou kožu (škraloup