Příspěvek k dialektu českému na Vysočtě.

Při sbírání látky zvykoslovné ve Vysokém a při styku s tamním lidem zaslechl jsem často slovo, které znělo mi nějak cize, neznámě, a přece zase tak rázovitě, jak rázovitý je všechen život obyvatelstva vysoekého. A nejen slova, i celá rčení vynikají onou rázovitostí, již by člověk v krajích níže položených marně hledal. Potkáváte se s ní nejen ve Vysokém, ale více ještě v blízkých obcích Sklenařících, Pasekách, Havírné, které — ač bezprostředně sousedí s obcemi německými, zachovaly si jazyk svůj dosti čistý. Než pomalu tato samorostlost mizí, uslyšíte ji ještě z úst starší generace, kdežto mlaď z nových škol vycházející mnoho na rázovitosti ztrácí. Bylo by jen žádoucno, aby povolaný jazykozpytec podrobil důkladnému studiu lidovou mluvu na Vysootě, v tomto nejsevernějším českém koutě, dříve ještě, než mnohé ty originelní výrazy nadobro vytratí se z úst lidu. V době příprav k N. V. C. studoval zde pilně výborný znalec prof. p. V. Dušek. Bylo by třeba dále vyhledávali styky s nejrůznějšími vrstvami lidu, nenápadně mísiti se ve společnost lidu a to sám, nikoli ve společnosti měšťáků: na poli při orání a žití, v lese při rubáni dřevaT na lukách při sušení sena, v zahrádce na sedátku o nedělních táckách, v sennici při důvěrných přástkách, v hospůdce při sklenici piva atd. Třeba delšího styku s lidem a nenápadného vyptávání, neboť má-li kdo odpovídati k otázkám a při tom účel nějaký třeba jen tuší, stává se v odpovědích skoupý, malomluvný. Lid náš je nedůvěřivý, ve všem vy-cituje hned nějakou čertovimi a nejčastěji obavu chová, že takové vyptávání se »cizího pána« bude míti za následek nějakou novou daň, nebo aspoň zvýšení daně. Přátelé sběratelé dají mi za pravdu. Nepravím,, že touto ukázkou je látka vyčerpána. Kéž byla by popudem, aby povolanější díla se chopili!

Babka, železná k ovad linka, na níž kosy a srpy naklepávají ; babky, kytky, náčešky, svazečky koudele na vochlích česané ; b a n d o r a, brambor; bedruňka, brouk slunéčko; bidle, krátké bidlo s vidlicovitým kováním, jímž se při dřívějším topení »z venku« sázely do kamen hrnce; bidle šinuly se přes »vozejček«; b r u s 1 á kT vesta ; b u ň á ô, hrachová luska, tlustá, s velikými zrny; coura, ženština, která málo doma pobývá ; také nepořádná ; č e m e s n ý, rychlý, hbitý; dlašky, hrachové lusky, zrnka nasazující; dráč, dlouhý, široký nůž na dělání loučí : d r h 1 e n*), přístroj hřebenu podobný na česání borůvek ; d r h 1 i n k y, kracle na koudel; d u m 1 í k, turín ; f a š i n ar veliká otep dlouhého větvoví; fi c i n d a. káva ; fl e j š k y, pokrm bramborový ; těsto se rukama uválí ve válečky, jež se napříč rozkrájí, uvařené polijí máslem, slivovicí a p.; futer, když hodně sněží a fouká;