str. 233
Discursus Lipirona, smutného kavalíra, o lásce r. 1651.
Lipiron na řeč srdce svého se pozastavil a raddy jeho poslechnouce, pomoci při Amoru hledati umínil, k němu dlouhou řeč, příčinu bolesti a milosti své, skrze narrací a sny allegorický oznamujíce, činí a orací má.
Spívá se jako: Amor zvláštni patrone.
Hotov jsem byl teď umříti, Hotov jsem a chci vždy býti, Pro člověka jedinkýho, Víc mně, než sobě milýho, Jestli že mi v mé nemoci Nedá žádný žádné moci.
Pročež na řeč tvojí srdce Cekám déle na smrt předce, Půjdu hledat v patieneí
Hledat ještě condolencí. Raddy tvé chci poslechnouti, Moudře dám sebou pohnouti.
Půjdut rychle k Kupidovi, Pospíším hned k Amorovi, Za pomoc budu žádati, Bolesti mé předstírati. Onť můž\ dobře vím, pomocti (Když jednom chce) uzdraviti.
|
Začíná se oratio Lipirona k Amoru aneb Cupidovi.
Cupido všem puer slavný Monarcho, mocnáři hrozný, Aniž kdy byl tak silný rek Aneb koho kdy spatřil věk, Který pod tvou nebyl mocí, Tvojí jsme všickni ojáci.
K trůnu tvému ponížený, Amor silný, Amor mocný, Přicházím všecken zemdlený, Milostí těžce raněný, Chtíce přednést mě žádosti, Které činí mé bolesti.
Pročež žádám tvé milosti, Že je před tvou velebností Budu mocti předstříti, Příčinu jich povědíti. Laskavě vyslyšán býti, Žádám contentu dojíti.
Když jsem se v zeleném háji, Procházel, v měsíci máji, Přeplavil přes moře velký, Na ostrov převelmi pekný, Abych spatřil položení, Poslechl ptactva spívání:
Ostrov byl převelmi velký, Na němžto dřiví vysoký, Ty nejpěknější stromové A nejvonnější štěpové, Cedrové listi, bobkové, Mirfové a jpsenové.
Lípy, kteréžto studený Vydávaly velmi sliny, Na nichžto pokřikovali, Ptáčkové se prolítali. Čížkové a slavíčkové, Ti překrásní stehličkové.
A jinší překrásní ptáci Našli se tu všelijací: Uprostřed louka zelená, Na niž tráva velmi pěkná, Rozkvětali pěkné kvítky, Všeliké vonné bylinky.
Po nichž hovádka maličký Poskakovaly včeličky, Jinší čtvernohý zvířata Měli v lese své doupala, Na pastvách se procházely Sem i tam. proskakovaly.
A jinší věci všeliké Byly v tom ostrově divné, Kterých jazyk nejmluvnější, Žádné péro nejčerstvější Nemůže dost vymluviti Krásu ostrova vypsati.
Na tom tak rozkošném místě Procházel jsem se vesele, Hlasem zvučným sobe spíval, Aneb zas ptactva poslouchal, Které přelíbezné špásy Formovali divné hlasy.
|
|
