str. 236
Plamen mohu uhasiti, Kdož muž' lásku zastaviti? Oheň pálí, když jej chopíš Aneb jestli naň co vložíš, Láska pak zdaleka pálí, Nepřistoupíš, an tě bolí.
Přijdeš anebo odejdeš, Vždycky bolest míti budeš, Budeš patřit, neb nepatřit, Vždycky bude srdce trápit, Silný ť jest ten živel oheň, Silnější jest (láska) plamen.
Ačkoliv jsi Puer malý,
Ve všem mocnou máš však vůli,
Ty můžeš každého srdce,
Mocně přinutiti k lásce,
Tvýť se bojí velcí malí,
Báli, budou báti střely.
Pročež tě, Cupido mocný, Potentate v světě hrozný, Já kavalír velmi soužen, Na mysli na srdci ztrápen, Tak že nedá láska stání, Nedáť místa milování.
Žádám skrz tvé velké moci, Popřej smutnému pomoci. Slituj se nade mnou mile,
Nebf musím umřít té chvíle, Jestli tvého slitování Nedosáhnu, spomožení.
Jdiž prosím, jdiž hbitě, Mocný pane, v celém světe, Vezmi střelu, nížto mírně Oheň, nímž podpálíš silně, Raniž krásné dámě srdce, Ať v něm dá mé místo lásce.
Oznam jí mou velkou věrnost, Nezměnitelnou upřímnost, Oznam jí, jak každé chvíle, Obligirovaný k službě Chci býti: a ji amare, Krásné lička basiare.
Já z tak veliké milosti Budu vždy tvé velebnosti Děkovati a chváliti, Dokud mi slunce svítiti Bude, dokad řeky v moře Přijdou, a ven z něho zase.
Za tím pak v té patiencí Maje v tobě tu sperancí, Budu čekat spomožení, Mého srdce potěšení, Tak mám v srdci mém doufáni, Že dosáhnu milování.
|
Cupido na řeč Lipirona odpovídá, pomoci učiniti odpírá. Spívá se touž notou.
Slyším velkou lamentací, Poslouchám dlouhou orací, Avšak nevím kdo pomoci Žádá, při mé velké moci, Příčinou smutku povídá, Kdo jest, sám se neozejvá.
Kdo jest ten, jenž ke mne volá, Kdož tu pvozbu smutně spívá, Snad chce sprost býti mé rány, Ješto mně nezbude žádný, Všickni musí pod mou moci Militirovat ojáci amanti.
Silnýť jsem já, silný Amor, Každýť o tom vi, Amator, Každý mně pocítit musí, Kdož nevěří, dobře skusí, Nepatřím já na osoby, Raním krále, kníže, pány.
Žádnému Cupido malý Nesloužil císaři, králi, Rovně sobě tak chudýho, Vážím jako bohatýho, Rovně tak musí nepěkný Milovati, jako pěkný.
Nehledím já na nemoci, Nemať Amor žádných očí, Raním toho, koho najdu, Kdekoliv koho napadnu, Nejcht se trápí, nic já nedbám, Prozby žádné nepřijímám.
Kdožkoliv pak o to jedná, A mně zbejti, sobě žádá, Čim víc solicitiruje, více se tormentiruje, Zraním jeho srdce prudce, An se bude trápit více.
|
|
