str. 237
Pročež ty, kdož ke mne voláš, Remedium vyhledáváš, Tvý veliký lamentaci, Môžeš se spraviti mocí, Neslyším já prozby žádné, Nevidím já dámy žádné.
Pročež odejdi pryč rychle, Neaffligiruj své mysle, Jestli že chceš slitování Dojít dámy milování, Znáš ji, jdi k ní, ji následuj, Při ní to sollicitiruj.
|
Lipironeus při Gupidovi oslyšán, náramně opět naříkati počal. Touž notou.
0 já bídný! o neštastný!
Proč tak smutný, proč žalostný! Ach, kdo mně tormentiruje, Kdo mé ach srdce trýzfiuje, Kdo mně tak zarmoucenýho, Čini tak Zkormoucenýho.
Kdo jest ten, jenž takou mocí K smutný vede lamentaci? O bolesti, o zármutku! Ach můj velký, těžký smutku!
1 kdož jest tobě poručil, Bys mé srdce soužil, trápil?
Nemať ve dne v noci stání, Trpíc velké sužování, Nedát spaní, polechčení, Každá chůze v zarmoucení, Kdež koliv jdu, se obrátím, Co umrlý, všecken kráčím.
O já bidný! o neštastný! Proč tak smutný, proč žalostný? Odkudž, odkudž ach bolesti, Přicházíš k mé nevinnosti? Ach, kdo jest ten, který vždyckny Trápí ve mně oudy vseckny?
Ach vím, a smutně povídám! Smutně, kdo jest ten, poznávám! Jest stvoření jedno krásné,
jemuž není v světě rovné, K němuž se nesmím utícti, Nesmím s supplicací jíti.
Krása její, pěkné cnosti, Její slavné qualitety, Tak ji mile ozdobují, Že mnozí věřit nesmějí, By se směli pokusiti. Nětco při dámě žádati.
O zarmoucení časové !
O předivný planetové! Kam se smutný obrátiti, K komu se mám utíkati, K Kupidovi jíti nesmím, U dámy nic neobdržím.
Kamž mám tehdy smuten jíti? Koho za pomoc žádati? Není žádný na tom světě, By se mohl slitovat ještě: By mně mohl uzdraviti Mimo jmenované dámy.
I což učiním? Což počnu? Zarmoucenýmliž vždy budu? Nebudu: naleznu pomoc, Kterou mi učiní nemoc; Lépe jest jednou umříti, Nežli vždyckny smutným býti.
|
Srdce opět kavalerovi se ozvalo, jeho těší, a aby k smrti dobro-Tolný, která přichází, bez pobízení, nepospíchal, žádá, ale aby sám krásné dámě supplicoval.
S pívá se jako: Cupido camarade můj, pospěš.
Znám tvé, kavalír, žalosti,
Znám převeliké bolesti, Které snášíš unavený, Jsa až k smrti zemdlený: Ale prosím srdce smutný, Pro mé velké a tvé rány, Nepospíchej k zahynutí.
Snad jest někdo mocný v světě, Který můž uzdravit ještě, Jestli že pak není žádný, Aspoň to krásné stvoření, K němu pospěš, pospěš rychle,. Polechčení žádat směle, Neodkládejž to na chvíle.
|
|
