v Bučovicích dne 8. dubna 1749 — bylo mu tedy dle pravdy, když zemřel, necelých 53 roků, — z otce Jana Witty, rolníka a matky Kateřiny a byl tamte'ž dne 29. ledna 1%71 oddán s Teresií, svobodnou dcerou Antonína Grny, tonfara z Bučovic; je tedy také on českého-původu.

VIL Mísa kulatá, zoubkovaná, 2&"5 cm. široká a 6 cm. vysoká, modře malovaná s růží na dně a letopočtem 182a pod ní (obr. č. 7).

VIII. Matka nejbolestnější, sousoší 28 cm. vysoké, 18'5 cm. (při spodu) dlouhé a 12 cm. široké. Barvy: modrá, žlutá, zelená a hnědě-fia-lová, glasura bílá. Nemohl vzácnému tomuto dílu dáti tvůrce názvu vhodnějšího, než že napsal vlastnoručně na žluté oválné tabulce ve středu skupiny: »Matka neybolestneyssy«. Na dvojitém podstavci (v rozích 2 vásy) sedí P. Maria a drží na klíně mrtvé tělo Kristovo, sňaté s kříže. Jak dokonale zvýrazněna jest na tváři P. Marie k nebi obrácené, liniemi úst a očí bolest Bohorodičky! Čí je to dílo? Na dně podstavce čteme přesné datum dohotovení: »dne 16tého Července 1837« a na zadní straně podpis tvůrce: »Ignatz Richter«. (Obr. č. 8.) S jakou radostí a zajisté i hrdostí vepisoval Ignác Richter toto přesné vročení a svůj podpis na tento výrobek!

Schirek uvádí v seznamu obchodníkův a živnostníků vyškovských,. pocházejícím z let 1849—1850, toufara Ignáce Richtra, tehdy 341etého, který provozoval živnost od r. 1838. Z toho vidno, že náš autor tohoto sousoší r. 1837 mistrem ještě nebyl. Čím byl tedy tento 221etý mladý muž? Umělcem! Rozhodně již vyspělým lidovým umělcem a tímto svým dílem, kterým chtěl ukázati, co dovede, které datoval a podepsal (jak mu musíme být za to vděční!), zhotovil svůj »Maislersluk«, kterým prokázal, že zaslouží, aby byl přijat za »mladšího« mistra do. cechu.

Byl synem Jana Richtra, stolařského mistra ve Vyškově a jeho manželky Františky, rozené Gamkové, narodil se 19. července 1815, oddán byl v Prostějově dne 18. července 1839, tedy právě v předvečer svého 24. roku. s Kateřinou Doleželovou, 181etou dcerou měšťana z Prostějovského předměstí Jana Doležela a jeho manželky Mariany rozené Kapounkové (za tato data svatební děkuje autor dp. P. Karlu Dostálu-Lutinovi, faráři v Prostějově), byl společně s touto manželkou podle smlouvy ze dne 28. března 1857 majitelem domu č. 67 v Hrnčířské ulici, zemřel 9. října 1876 raněn byv mrtvicí — proto asi nezanechal žádné poslední vůle — jako poslední džbánkářský cechmistr.

Dle pozůstalostních spisů okresního soudu ve Vyškově (značka IV 1877/444) měl šest dítek: Rudolfa, úředníka I. mor. spořitelny v Brně, Františku, provdanou Neubauerovou, manželku majitele domu, Veroniku, provd. Pfozerovou, manželku knihaře, Josefa, soukeníka, Marii, provd:. Manoškovou, manželku soukeníka a svobodnou Annu, vesměs ve Vyškově — a bylo při úmrtí jeho řemeslnické nářadí dle udání dědiců bezcenné. Jeho manželka Kateřina zemřela 8 roků po něm dne 10. července 1884.