receptem, podle nejnovějších výzkumů osvědčených, z ovoce všeho druhu hodlá tedy s oživlým, obnoveným starým jménem šířiti do světa i továrna Vydro va.

Ottův Slovník XIII. 657. poučuje: »Julap, lat. julapium, z perského j ulep, starobylý způsob upravování léků pod. syrupům ... V Anglii a Americe jest julep nápoj z máty, ananasu a pod., oblíbený nápoj chladivý«. Nemíním šířiti slov o dějinách julepu, jeho přípravě u národů východních, o jeho rozšíření od lékařův arabských za středověku atd. 0 tom všem poučují zvláštní spisy odborné.*)

Námitka, že to jest jméno neznámé, neobvyklé, vyvrácena jest spoustou svědectví ve slovnících staročeských, jež pravidelně vřazují »julep« mezi léky, nápoji posilujícími. Veleslavín v XVI. století na př. zaznamenává: >Julep, julapium, julapion. Lahůdky, pamlsky neb konfekty«.**) A po Veleslavínovi opakují slovnikári další. Ještě v XVIII. století koluje název julep v řeči české jako jméno srozumitelné. Jan Karel Rohn r. 1765 píše: »Julep, sladký nápoj. Julepus, julebum, julepnm, ein Julep, oder süsses Tränklein. Julep kďoulový.«***J Napovídá jasně Rohn, že staří Čechové robili si julep sladký z ovoce, nejraději z kdoulí. Na začátku věku XIX. zná dobře julep Slovák Jiří Palkovič r. 1820: »Sladký nápoj, julep, julep kdou-lový«."j") Tedy jasno odtud, třeba Gebauerův Slovník staročeský neuváděl tototo slova, že to byl název staročeský, známý, rozšířený.

Co tedy byl svou podstatou staročeský julep? Odpovídá řada návodů v lékařských rukopisech XV. až XVIII. století jasně. Na př. rukopis bibliotheky Musea království Českého, sign. III. H. 35., nazvaný Světlo apatykářů, se začátkem: »Matěj z Majta, urozenému pánu, panu Ladislavovi z Wartmberka službu a pokorné poddání za pozdravení. Uložil si mi, urozený pane, ať bych knížky Mistra Quirika z Augusty, jenž šlovou Světlo apatékářuov, v náš jazyk český přeložil. Já znaje tvou velikou k sobě přízeň a lásku, tvému uložení, ačkoli dosti nesnadnému, vše jiné od sebe odloživ, k tomu jsem mysl svou obrátil a o to sem se pokusil, abych dosti mohl učiniti ku potřebě . . .« Vedle jiných návodů poučuje Matěj z Mejta, jak robiti julepy z ovoce, květů a pod. Na př. »Julep r ů-ž o v ý, příhodný k uhašení žízni v zimnicích ukrutných a k uhašení přílišné horkosti v nich. A posiluje žaludku a jater horkých i srdce a odpírá tlelostera. Vezmi vody růžové, libry čtyři cukru, bílého, vyčištěného a vařeného libry dvě a udělej julep, vaře znenáhla a při hodně při tichém ohni. Apatykáři času našeho nedělají tím obyčejem, ale vyčistíc cukr obecnou vodou, když by skůro měl uvříti, přidá jen proü každé libře 1 cukru vody růžové 2/3, a to není v obyčeji od doktorův a protož nemívá