str. 291
Na co jsou, ptačíčku. tvoje křídla, když jsi se dal chytnúť do osidla?! Na co máš, synečku, svoje ruce, když nebudeš milovali více?! —
[: Svobodnost, svobodnosť, ta je vzácná, ale ta poddanost je nešťastná. :]
[: Svobodnosť, svobodnost nade všecko, — kdo hraje svobodu, prohra všecko.:]
|
Karel Kotrba :
Živí předpovědači počasů. Čištění a padání hvězd r. 1787.
Vzácný již dnes Měsíčný spis k poučení a obveselení obecného lidu 1787 obral si za úkol, poučovati lid český o přirozeném podkladu lidových předsudků, pověr, obyčejů, vykládaii přirozeně to, co lid podle starých tradic vysvětloval působením tajených sil, strašidelných zjevů. V tom tedy smyslu na str. 527 a 758 poučuje o předzvěstech počasí, jak je projevují zvířata, a snaží se vědecky objasniti podivný úkaz nebeský, čištění hvězd.
Jistá věc je, že proměny, které se v povětří stávají, taky své oučinky v život a pohnutí zvířat vztahují, proto taky již sediaci z rozličných zvířat nastávající počasy v mnohých případnostech dost jistě předpovědí.
Jak z kokrhání kohoutů v neobyčejný čas proměnu počasů předpovídají; a to má svou přirozenou příčinu, ačkoli sám kohout žádné povědomosti o tom nemá. Kohout musí ale provětří jinač než předtím cítit, když v neobyčejný čas kokrhá, když buď tížeji oddychá, aneb jiný spůsob tesklivosti cítí.
Dál, když včely časně na pastvu jdou, a daleko neletějí, ale brzy se zas navrátěji, tak předpovídají déšť, poněvadž páry, které již v povětří sou, křídla jim mokřejí a lítání obtěžují. To včely citějí, proto daleko neletějí. Nemohou ale taky daleko letět, a proto všecken lítající hmyz zaleze, když pršet má.
Tak je to taky, ale zas na jiný spůsob s žabami, když silně v rybnících křehocí; proto se taky v domích za předpovědače počasů držet mohou. Dá se zelená stromovní žába do drobet prostranné sklenice, s čerstvou vodou, však ale tak, aby k svému oddycháni předce drobet povětří měla, a dá se jí každý den čerstvá voda, tak bude při nastávajícím dešti, aneb bouřce silně křehotat, jindy ale ne. Obyčejně se ta sklenice dopo-lovic vodou naplní; a hůlka se do ní postaví, na které žába obyčejně sedává. Ta sklenice se ale papírem zaváže, do kterého se jehlou několik děr propíchne, aby se tam čerstvé povětří pustilo. Žába se ale muchami, můžemeli je dostat, krmí.
Taky se v hořejších Švábích, a jiných místech jisté ryby nalézají, kterým Němci Pekker říkají. Ty se do flaše s vodou zavřou, na které
|