dně as na 2 prsty drobného písku ležet musí. Při nastávající proměně povětří ty ryby se vždy do kola točejí, a sou velmi nepokojné, ješto

mimo ten čas pokojně líhávají.

Často je vidět v noci, když je hodně jasno, že malá světýlka z hořejšího povětří dolů na zem padají. Sou to snad skutečné hvězdy? I ne, žádné hvězdy to nejsou, a bejt nemohou; neb hvězdy sou o mnoho větší. Některé sou mezi nimi, k pravdě podobné tak veliké, ano i ještě větši než naše celá zem. I pomyslete si, coby se tu stalo, kdyby tak veliké tělo k nám dolů spadlo. Zdali by nás všecky nepotlouklo'? Ano ne jen my lidé, nýbrž i náš celý zemský okršlek by od něho zkažen byl. Odtud můžete pochopit, jak velmi hloupá věc je, když lidé při takovém povětrném úkazu jeden k druhému volají: Hlele, tam hvězda padá!

Tak tedy, řeknete, jen se tak hvězdy čistějí? I ne, milí lidé, ani to pravda není. To někdo začal, který svět a dokonce nic neznal.

Co pak to tedy je? Nic jiného, než sírnaté a olejné páry, které ze země vystoupily, v hořejším povětří se zapálejí, a pak, když sou tuze těžké, zas dolů padnou. Nalézá se z nich někdy sem i tam po polích a lukách pobelavá, držebná, plzká materie, kterou sprostý lid všelijak jmenuje.

Mohou se taková světla taky schválně udělat. Vezme se kafr a sa-nýtr, smísí se to s hlinou, která se kořalkou svlažila; z toho se udělají malé koule, zapálejí se, a vyhodějí se silně do vejšký, tak v padání právě tak vyhlížejí, jakoby hvězda padala aneb se čistila, a pak tak když spadnou a uhasnou, držebná materie po nich ostane.

Někteří pověreční lidé říkají, že když někdo hvězdu padat vidí, a hned si něčeho žádá, že se mu to taky stane. To by byl opravdu velmi lehký prostředek k naplnění svých žádostí! Jábych si zde ale taky žádal vědět, jak mnoha lidem se to již taky stalo, a jestli se jim to stalo, jak šťastní byli? Jistě že skrze to ještě žádnému zahaleči pečený pták do úst nevletel. Neb na ten spůsob Bůh štěstí nedává, — člověk se má přičinit, chceli na světě k něčemu přijít, a proto si nemá ničeho žádat, než k čeho dosažení se sám přičiní. Chceteli k. p. někdy zbohatnout, tak se musíte pilně a svědomitě pracovat učit, a přitom svého vejdělku nemusíte daremně rozmrhat, nýbrž dobře s ním hospodařit.

Hovězí dobytek čili »statek«, jak se na Valaších říká, není rázu příliš velikého, spíše druhu malého, a jediný mnohdy majetek valašského pasekáře. Kravami se vozí břemena, kravami se obdělávají pole a vůbec všecky polní práce se jimi vykonávají. Jediné kolem Meziříčí samého pracuje se většinou koňmi. V některých obcích mívají mimo krávy voly,