Pamětník 74-letý p. Slivka z Velké, kterýž za dětství řehořoval, zobrazen na naší fotografii s vnoučaty, jak sedí mezi vojskem řehořským a děvčaty vystrojenými pro obchůzku se smrtí (litem).

Tři chlapci přistrojeni za řehořské vojáky. Vedle nich za dědouškem stojí Řehoř s biskupskou berlou v ruce a po boku jeho na kraji v řadě kaprál (místy zvaný profous). Hoši mají vysoké válcovité čepice papírové, polepené žlutým pozlátkem, bez ozdob, na čepicích vlají chocholy z ko-houtích per. Kaprál má obyčejný černý oděv a na širokém pásu jako všiekni ostatní, dřevěnou, černě nabarvenou šavli, se špičkou žlutou nebo bílou. Řehoř a vojáci mají přes oděv košili, přes ramena barevný šátek, cípem vzad a pod krkem spíchnutý. Přes šátek od levého ramene k pravému boku položena široká bílá šerpa z týlu, jejíž konce u boku zkříženy a spíchnuty. Porůznu v okolí Milevska mívali Řehoři bílé čepice dvourohé, místy i prapor, na němž stkvěl se zlatý nápis: »Řehořské vojsko«, i buben, na nějž bubeník hlučně bubnoval, když přicházeli do vesnice, a nejzadnější nosíval i kabelu na dárky (Nadějkov).

Kaprál vešel do světnice, a pozdraviv: »Pochválen Pán Ježíš Kristus«, deklamoval: »Staré časy, mladé časy, nevyhánějte mé chasy, která za mnou kráčet míní, má tu něco v pohledání.« (V Něžovicích u Milevska: »Přejeme vám dobré časy, nevyhánějte mojí chasy, která tu za dveřmi stojí a vejíti se bojí.«)

Na to otevřel kaprál dvéře do síně a vzkřikl na ostatní: »Ala marš!« Všickni čtyři se Řehořem v čele vešli, postavili se do řady vedle kaprála, jak na obrázku vidno, a s ním sborem zpívali:

2. že dnes svátek slavíme Řehoře svatého; [: dnes my dítky svátek máme; :] radujme se z toho.

3. Kdo své dítky miluje, učí je dobrému, [: ať je do školy posílá,:] ať se učí tomu:

4. nejprv Boha znáti, Stvořitele svého, [: ve víře je vyučovat,:] v Krista, syna Jeho.

5. Jestli dítek nemáte, na papír nám dejte; [:s jedním grošem nebo dvěma:l ieště nezchudnete.