str. 309
Od různých společností řehořských z téže nebo různých vsí přednášeny po zpěvu od vojáků nebo kaprála různé veršíky: »Milí bratří! Kdybych já měl rendlík kaše, já bych se s ní potýkal, před žádným s ní neutíkal. Sed bych si s ní pod lavici, abych žádnému nepřekážel na sed-nici. Kdybych měl mísu knedlíků, tak bych se s nimi potýkal, ani by mi jeden neutíkal. — Kaše horká, kaše horká, kde je Bárka? Ať ji fouká. Nebude-li kaši foukati, budeme ji do zad bouchati.« — Bubeník: Já jsem malý tambor, najed jsem se brambor, nemoh' jsem chodit, museli mě vodit.— Já jsem od regimentu ferčal, beru od pucování krejcar. Jednoho pána jsem-pořezal, on mi na záda nařezal. — Já jsem malý kluk, najed' jsem se krup. Najed' jsem se brambor, ne-ninko jsem jako bandor.— Já jsem malý, málo umím, protože se lidí bojím; rač mě Pán Bůh zachovat, aby mě na cestě žádný neukraď. — Nejzadnější: Já vzadu s kabelí beru, co vám Pán Bůh nadělí: věrtel hrachu, trochu máku, kopu vajec, to všecko je dobrá věc. (Naděj-kov.) — Náš pan učitel rád vajíčka jídá, když mu je nepřineseni, škaredým očkem se na nás dívá. (Nadějkov.) Profous : Já jsem profous nemilosrdný, dám každému trest hrozný; jak zaslouží potrestání, potrestám ho bez meškání. Mám u sebe metly, pruty,: hned mu svlíknu kalhoty. (Nadějkov.) (Praporečník — před odchodem?): »Pod prápor svatého Řehoře utíkejte se všickni vespolek!«
Jiné verse bývalých veršíčků vyškytají se v úlomcích, .jež lidé,, neumějíce jich doslova již, obsah/jejich prostomluvou slučují: »Já jsem profiant školní, dokud mohu, fedrunkem chodím. Panímámo, přidejte nám kopu vajec, k tomu hrhéc hrachu, a pantáto pár grošíčků, abysme měli na papír a na knížtičku. Až se domů navrátíme, chváliti vás budeme, že jste nás milovali jakožto školní žáky.«
Řehořem chodívali čtrnáct dní před svátkem svatého Řehoře (12. března) a Čtrnáct dní po svátku. Že by ještě Řehoři v našem okolí někde chodili, nemohl jsem zjistiti. * * '•.¦¦¦¦ ¦¦¦.¦.>.¦¦•.
