Syn : Nesmím, nesmím, Matko milá, tobě to vyjevit! Matka : Nechtěj, nechtěj, ó synáčku, přede mnou zatajit, Syn: co Otec můj na mne složil, Matka: vím. že tě k pádu položil, Syn: k pádu, též k povstání dle prorokování. Matka (zároveň) : mnohým též k povstání dle prorokování.

S.: Pamatuješ tehdy, Matko, Simeonovu řeč? M.: Vidím, že mou smutnou duši pronikne ostrý meč! S. : Ach, ovšem, pronikne, Matko! M.: Ach, já smutná, ubožátko! S.: Musím od tebe jít, Bohu tě poručit! M.: Co sobě mám počít, než Bohu poručit!