žem svinuté, jako mívají mládenci o svatbách v krajích českých, na Bole-sla/vsku a j. v. Hned za nimi kráčel slarosvat nebo plampač čili družba, pod tímto jménem vůbec známý, vůdce a řečník tohoto průvodu, s dvěma sluhy, čistě bíle přistrojenými; tito-všickni majíce bílé a dlouhé košile a okolo těla za pasy fábory za májkou postupovali.

Za tímto ohradníkem kráčeli mládenečkové (synkové, pacholata, učedníci) s děvčátky. Za nimi šli dospělí mládenci (synové, tovaryši) se svými pannami. Potom následovaly řady mladých mužů s paničkami svými a dítkami. Na konec vlekli se kmetové, každý se starou svou májkou; prozpěvovali si národní písně rozličné a vedli své vnuky a vnučky.

Pražská slavnost fidlovačka před 50 lety. Kreslil Beneš Knüpfer.

Důstojnější-a bohatší přijížděli sem na vozích s paničkami a dětmi svými, majíce v rukou věníky mladých stromků, fidlovačky okrášlené a kytky; v kočářích zpívali a vesele se potřásali. Když průvod hlučně a slavně prošel městem, odebral se Koňskou nebo Žitnou branou, jak mu bylo příhodno, přes vinici Zvonařku okolo kapličky »flonori Familiae Christi dieata«, dle obecného názvu ke cti Přátelstva Božího zasvěcené. Sem za Botič na louku ode dávna nazvanou Bůžkovky, proti studánce, živému prameni neb zřídlu, mezi místem, kde dříve stávala lípa, veškeren průvod pod rozličné stromy vstoupil. Ze všech stran z celého okolí pražského přicházel sem lid po zástupíeh. Zde se všecken zástup rozprostřel a uhostil.

Mezi potokem Botičem a studánkou na louce zarazil průvod májku do země uprostřed louky Bůžkovky. Plampač sňal se stromku májového máteř kopyt, v jejímžto lůnu ukryta byla kopejtka jako v oulu včely