při matce. Vysypav je na bílý šat na zemi rozprostřený pravil: »Tu to máme, co hledáme a slavíme.« Lid se usmál. Na to vystoupil synek na stolici nebo na stolec a každé kopejtko ozdobené, které mělo červenou tkaničku, zavěsil po ratolestech věníku čili korunky májové kopejtka s dutým kopytem, které postavil doprostřed věníku, rozvěsil a počal mluviti: Holá, holá, holá! Pravá íidlovačka není žádná rvačka. Fidlovačka žádný hněv. Jeden druhého nepodveď. O této slavnosti uží každý radosti

Pražská slavnost fidlovačka před 50 lety. Kreslil Beneš Knüpfer.

do své libosti. Radujte se, veselte se, že jsme zimu přestáli. Smrť jsme odnesli, líto jsme přinesli, Mařenu (Mořenu) jsme zahrabali, překrásnou pannu přivedli s květovanci a pomazanci, družbanci, s červenými vejci. Jaký to byl mazanec bez koření, bez vajec atd. Mnohé bídy jsme pretrpeli, než jsme se jara dočkali. Mnozí z nás v zimě pomreli, fidlovačky se nedočkali, co s námi v loni slavili. A to sám Pán Bůh ví, budem-li na přes rok zde se radovat a plesat, tancovat a zase zpívat. Buďte mládenci a panny, mladí muži, mladé ženy, o té slavnosti příkladný! Jako ten strom májový (v. okrášlený), budiž mu každý podobný. Mnozí z vás praví: Vzal si chudej chudou. Kterak živi budou ? Pán Bůh jim sliboval, že má víc, než rozdal, že jim dá pytel mouky, aby si pekli dolky. Když je ještě Zarabara.