V. Kozmánek skládal lístky na květnou neděli 1650—2.

Jako snad ve všech otázkách lidovědného studia u nás zahájil Český Lid výklady vědecké i otiskoval sbírky materiálů k řešení jejich, tak i na zvyk starodávný, »pění lístků na květnou neděli« poprvé u nás upozornil zásluhou p. řed. J. Tykače z České Třebové a uveřejnil další doklady o témž zvyku (děti školní zpívali čtveračivé žákovské písničky světské, žebravé v kostele po obřadech). Srv. Český Lid XIX., 3-42. Viz též Zíbrt, Smrt nesem ze vsi (Veselé chvíle v životě lidu českého 3.).

Otiskuji další příspěvky k seznám obsahu těchto žákovských popěvků ze Strahovského rukopisného sborníku V. Kozmanecia čili Kozmánka, z něhož již Dr. A. Podlaha v Českem Lidu uveřejnil řadu rozmarných skladeb divadelních.

Následují verše, kteréž mendičkové školy Svatého Štěpána v květnou neděli děkujíc dobrodincům za přijatí dobrodiní, po pacholátkách naposledy hlásali, a posluchače šprýmem městským obveselili. Následuje první: Letha 1650.

Vy páni, panny i paní,

Vím, že nepřišli jste maní

Na krchov teďky k Svatému

Štěpánovi Velikému.

Ale že chcete slyšeti,

Go vám budem povídati.

Jinši sic svého odbyli,

Nebo sobě pospíšili.

Já jsem naposledy zůstal,

Neb jsem dnes po práci ustal,

Česaje chmel na vinici,

Či brž za kamny v světnici.

Než vy nevíle, kdo jsem já

A jaká jest podstata má.

Jsem sice městského rodu,

Jakž můžte znát po mém chodu.

Otce ani matky nemám,

Bůh mi je vůlí svou vzal tam,

Kdež jest jeho vůle byla.

Pribislav pak má vlast byla,

Odsud z Prahy patnácte mil,

Snad tam někdo taky z vás byl,

•Jest město pěkně spravené,

Skrze válku okrášlené,

Hledě na ně, žeby splakal,

Jak je nepříteJ spravoval

Ale což tomu mám řícti,

Než vše Bohu poručiti.

Radce oznámím nětco víc,

Však bude z srdce a ne z plic,

Co mám sobě poručeno, Aby bylo vyjeveno. Ač naše škola lká, kvílí. Pro tu neveselou chvíli, Litujíce všechněch pánův, Osadních i též měšíanův, Znaje jejich obtížnosti, Kterak v velké souženosti Nás předce vychovávají, Mříti hladem nám nedají. Nebo jak osadni přední, • Ukázali se k nám vlídní, Že i páni nákladníci, Při nich i páni řeznicí, I jiní chudší sousedé, Ač se jim nedobře vede, Nás krmili i chovali, Vyzáblí nám bejt nedali. Což na mne znáti můžete, Jestliže pilně patříte, Na mé ulíčené líčko. Jak je přepěkné nyníčko. Pokrm náš byl v ročním běhu, Vím, že nepochybím stehu, Předně chléb, maso pečené, Hrách, zelí, v němž i kus svině Vězelo, to jsme popadli Žaludku ten tribut dali. Neb žaludek na člověka Tyranský jest věc veliká,