Ta bestyja šedá, gořalka! . . .

Kmotřenečko milá, div nebečím lítosťú.

No, co je vám ?

Ále, kmotřenečko, idu od hospodára, tam je, lidi milí, sodoma. Hospodář, zpitej co beleš, vyčítajú hospodyni, že co dostali, leda roz-barúchanej barák (na spadnutí), už bylo na mále, bičem by jim byli na-švacali.

Ale ba šmaka!

No Bože, to víte, ženská dostane, dyž mužskej zaslúži. Jákživa sem tak trpělivú ženskú neviděla, trápijú se, v kúteôku si poplačú, ale sloveěka neodpovijú.

A stakra! To bych se podívala! Dyž ty si dobrej, budu já taky, ale s takovým bych si zatočila. Můj taky vám začínal s tú goralku, ale já sem se hneď z prvopočátku ozvala. Jářku, Josefe, poslúchej dobře, co ti povdám, ani náprstek tej žbrundy pit ně nebudeš. Ani sem tak zle nemyslela, jak sem se stavjala. Ale on vám zasej si fiasku donesl a postavil za skřich (špýchar na obilí). Ale já všady strčím nos, tož sem ju vyňúrala (vypátrala), neřekla ani slovo, kořalu vylila a místová ní nalila flašku pinú vody a zas za skřich s ňú. Z jara to bylo, chcél vzít vědro z Kyjova pro nádenníka a pro pacholků (čeledíny). Jářku: Nic se nedoveze dom. Vy chlapci (čeleď) dostanete ráno mlíko, ty máš svý kafé, víno máš svý, víc nepotřeba. A neopováž se mě vonět kořalku. Ná vidite, dal si říct. Co nende po dobrotě, musí ít po zlým, ale ne až kdysi cosi, až je dům na buben.

Na mú náturu, kmotřenečko, su já taky taková. S tým hospodářem bych byla hneď z těch náspjí špelila na hnůj. Takovej dobrej ženě ubližovat, dyť to je hřích smrtelnej. Jak su enom mlacovka, tak sem na něho hubu otevřela, jářku: Hospodářů, jakú to hlúpú řeč mluvíte? Rozbarú-chanej barák, a co ty peníze v záložnej, a ty vinohrady to je nic? Strela do vašej matěry, že se nebojíte, že vás pátnbu ztrestá. Dyf dybyste šli s rozžatú svíčku za bílýho dna od prvního numera k poslednímu, dům od domů, takovej ženskej nenandete, ne. Tež ustali divúr divokej a dali se vám do plaču, přej já vím, že nad moju Kačenku néni. Ale tú bestyju šedú (kořalku) by neměli svěřovat. Jdete-li pro živobití (potraviny), môžete kleknut před člověkem na kolena, môžete chodit s krvavú hlavú, žádnej vám zvěht (úvěru poskytnouti) nechce, než tú kořalu, tú zvěří každej a potom takový hamáry (různice) na všecky strany.

Český Lid XX.