světa své doby, jakoby od něho byl vzdálen na tisíce verst, na celá staletí. Také svoji desku paměti do vysokého stáří zachoval si čistou a břitkou jako prechovávač homérovských zpěvů. Uvádí slova i data, nejtenčí drobnůstky z domu i z ulice, z kraje a přírody, na desetiletí nazad, jakoby vše bylo zaneseno pečlivým písmem. A právě v tom množství dokladu tak hravě a nenucené vybavovaných, svou prostou pravdivostí překonávajících, vězí cena i půvab nezvyklé té ukázky písemnictva.

Arci, není četba pro každého. Mladšího čtenáře by odpudila naprostým nedostatkem vzletu, průměrného milovníka literatury svou bezmez-nou chatrností formy, čtenáře pak jemnějších tužeb a žízní nesmírnou prostoduchostí svých látek. Za to čtenář, kterého baví pravda života, kdekoli se naskytne, vděčně odloží knihu, která mu připravila nezvyklý dojem, podobný onomu, jaký vás překvapí nade sklem drobnohledu. Plocha na pohled1 hladká, přímočará, nehodná pozoru. A zatím, jaké se před vámi otevírají propasti a hloubky! Nevypravuje velké věci drobný člo-; víček, ale třeba mu něco přiznat, pravdivý je každým slovem. A tak' už je se vší pravdou života: má svoje hloubky, kde se jí dotkneš.

Knečetným nyní už krajům, uchovávajícím si ještě jakž takž svůj kroj lidový, patří i naše polozapomenuté Doudlebsko. Míním tím území jižně od Ges. Budějovic až ke Kaplici se prostírající, na severu a východě Blat vlastních se dotýkající, na západě Blanského lesa — skorém kruh, vytčený jmény: Ges. Budějovice. Kremže, Krumlov, Kaplice, Trhové Sviny, Borovany, Ledenice, s památnými Doudleby nedaleko Budějovic.

Zajímavo, že týž kroj s větší, ještě vytrvalostí nosí obyvatelstvo i německých vesnic, naši metropoli jihu obklopujících, jak v Mladém, Dobré Vodě, Rožnově, Roudném, Litvínovicích, Puherce, Hodějovicích a j.

Které prvky náš slušivý a málo známý kroj skládají, které v něm převládají, zda chodské či blatské, uplatňují-li se v něm hornorakouské vlivy neb i jiné, dalo by se zjistiti přesně jen podrobnějším srovnávacím studiem, které není úkolem těchto řádků, v nichž se omezuji na pouhý popis ze zkušenosti.

Srovnáme-li kresby Špillarovy z Chodska se zjevy na Doudlebsku, tu bije podobnost ovšem přímo do očí, zvlášť u staršího kroje, který vykazuje i krátké živůtky i pruhované fěrtochy a špenzry; u mužského kroje je podobnost ještě větší. Za to nevídati u nás úzkých vrapovaných suknic, ni čepců chodských žen.

Je dosti s podivem, že ač Blata jsou Doudlebsku mnohem bližší, ba s ním přimo sousedí, svým lidovým krojem je pronikavěji neovládala. Ale