tam na Blatech žili už »Gecháci«, jiná rasa, lišící se nářečím, zvyky j střihem šatstva. Zdá se dokonce, že i poměr vzájemný mezi nimi nebyl vždy nejsrdečnější. A tak lze alespoň trochu si vysvětliti, že není u nás, což škoda veliká, oněch skvostných vyšívaných bílých plen blatských, není vůbec výšivek kromě úzkých pásků, zdobících mužské i ženské košile, kromě vyšívaných okolků ohromných kapesníků, do nichž balily se knihy modlitební na cestě do kostela neb se prostě v ruce složené držely při návštěvách, tanci a pod. Nesmím ovšem zapomenouti na opasky mužské, bíle vyšité husími brky. To, však nebylo zvláštností jen doudlebskou. Krátce řečeno, paběrkování v oboru, výšivek by u nás dopadlo dosti bledě! Hlavní půvab kroje doudlebského záleží v ladných liniích celku, nádheře látek a živosti harmonicky skládaných barev. Že len se zhusta pěstoval, mívali ve statcích plné truhly domácího plátna od nejhrubšího (hřečného) až do nejjemnějšího, z něhož švadleny šily košile s krátkými vydutými rukávy, v pásek sebranými, na něm a v průramcích zdobené vyšíváním, u krku bohatým krejzlikem z paličkovaných krajek. Někdy všívaly se rukávy z bělejšího, ale bavlněného »kamrtuchu«. Byly to jediné veliké plochy, které bělostí svojí na celém úboru svítily ; jinak bílá barva nebyla u nás oblíbena. Přes několik krátkých řasnatých suknie oblékala se svrchní sukně široká,, »šerka«, pojmenovaná dle vlněné, tuhé, ale poměrně lehké látky, z níž byla zhotovena. Delší než jaké Plzeňačky nosily, kratší chodských, bývaly nejčastěji barvy vlčího máku, dole zdobené pruhem černého sametu nebo »krepindlemi«, t. j. černými zoubky. Nosily a nosí se ještě i zelené, fialové, různě měnivé, hladké i pruhované, nyní často i vrapo-vané. Jen v parných letních dnech neb při práci zaměňují se kanafaskou,. kartounkou neb šotiškou. Šněrovačky nejčastěji z černého atlasu neb kvítkovaného sametu, černými korálky zdobené, také i z barevného brokátu, zlatě a stříbrně vyšitého. Křižmo pod krejzlem kladl se a fěrtochem převazoval náprsní šátek, hedvábný, skvostně zlatými a stříbrnými nitmi zdobený, nejnádhernější kus celé výstroje. Koketnější Doudlebanky jej také někdy kladly pod šněrovačku. Šátek ten patřil jaksi jen ke slavnostnímu úboru, jako těžké hedvábné fěrtochy, široké a sřasené, buď z měnivé dykyty nebo květovaného brokátu. Pro všední dny stačí 1 kvítkovaný vlněný, k práci z modrého plátna. — Punčochy červené, modré, v neděli bílé, vzorované pletené, botky šněrovací (hodně vrzavé),

Doudlebská rodina.