České vánoční jesle.

Vánoce již uplynuly — ale časovosti nepozbylo heslo: Českým dětem české umění! Tak zní heslo, které si zvolil Bolzanův samostatný sirotčinec při výstavě Českého Betléma, uměleckých jeslí. Jsou to skvostně řezané figury v krojích různých československých krajů. Upozorňujeme na dílo toto jediné svého druhu, vynikající svéráz-ností a duchem českým, práci akademického sochaře V. Cvekla a akademického malíře K. Štapfra a jeho choti. Okouzlujícím dojmem působí tato skupinka figurin z ovzduší československého života lidového. Malým i velkým návštěvníkům pohledy zářily sváteční radostnou náladou. Každá figurka byla roztomilým k sobě vábícím předmětem. Jakou poesií dýše celek! Jas radostné doby vánoční zazářil v srdci těch, kdož přišli, aby shlédli ryze české dílo. — — Ale — co prospěje nadšení a radost, kdy hrozí nebezpečí, že se nikdo u nás nenašel, kdo by zachránil jesle tyto umělecké, v duchu lidového umění pořízené, před prodejem do ciziny ! . . . .

Divně nás dojímá vzletný článek O. Seyfferta, Die Weihnachtsberg-und Krippenausstellung in Geyer (XIII. Jahresbericht des Vereins für Sächsische Volkskunde auf das Vereinsjahr 1910, Dresden, 1911, str. 30—2). Celá sbírka, 62 jeslí tu bylo na podívanou, pro lid i umělce. A u nás? ! . . . . Není možná sebrati ani několik korun, aby se dílo tak vzácné, krásné, umělecké zachránilo před hrabivou rukou ciziny, která pak se bude chlubiti naším českým Betlémem!

Prohlížejme si obrázek! Krajina jest věrným znázorněním Betléma s nejbližším okolím. Starý hrob, poskytující útulku pastýřům za nepohody, jest památným místem, kde se Kristus narodil. Nad ním září hvězda betlémská a vznáší se anděl, zvěstující narození Kristovo.

Ne ve chlévě, ale venku, před ním klidně si hoví božské dítě pod ochranou Matičky a pěstouna Josefa, aby, kdož přicházejí, mohli je viděti a jemu se klaněti. Všecky postavy znázorňují československý lid v různých krojích věrně napodobených. Nejblíž u Ježíška jest hošíček, jenž mu podává hrneček mléka. Ve zbožné úctě opodál stojí jiný hošík, pln rozpaků mačkaje čepici v rukou; za ním stojí sestřička, jako by chtěla chrániti Jezulátko od větru, jenž jí sukničky bere. Ruce majíc k modlitbě sepiaté, blíží se nesměle jiné děvčátko a nejzadněji pln údivu, ostýchavě stojí dráteníček; netroufá si ani blíže přistoupiti k Ježíškovi. Na skále za dráteníčkem dva hošíci pasoucí stádo oveček vybírají z kor-noutku nejlepší cukrovinky pro Ježíška.

Na skále sedí detvanský pastoušek a rozdělává »vatru« (oheň). Pod skalou je rybníček, ke kterému přichází malá česká pasáčka, aby sehnala husičky a nejlepší z nich vybrala za dárek Ježíškovi.

Blízko ní stojí rybář, na můstku malý hošík v košilce a jiný hošík na břehu klečí; všichni chytají rybičky pro Ježíška.