Dvěma loty tři odvážíš, tím sobě nic nepřekážíš, že v tom nepravost provodíš, duši do pekla přivodíš. Též závaží dvoje míváš, s jedním se před právem skrýváš. Když právo váhy převáží, a tobě nic nepřekáží; umíš ty svou věc spraviti, jak má tobě k zisku býti. A skrze to lidi loupíš, za čež sobě peklo koupíš.

Kupec svěsiv hlavu, takto mluví a brání se s výčitkami zase žebrákům: Bopomozi té ochraně! Přísloví, že vrána vráně, nesnadně vyklne oka, tak-ť jest tuto bez poroka! Čištího tohoto práva! Čertu se hodí ta zpráva! Hrubě se k trestám strojil, tím mne co dítě ukojil. Jižť sem poznal tu ochranu, umí svým držeti stranu. Dobřeť rozumní to znají, protož s zlými pokoj mají, Kde jich nesvrbí, nečeší, tak mají mysl lehčejší. Zle sem učinil já sprostný trefě mezi lid tak zlostný, že sem jim pokoje ne-

dal, jinde hospody nehledal. Slušíť se jich vystříhati, v krčmě s nimi nesedati; neb jsou náramně falešní, k lidské škodě velmi spěšní. Ač po-korně pro Bůh prosí, však s sebou lstivou bráň nosí. V holích svých

: železné rožny mívají, lid ten bezbožný. V mošnách mívají kamení, což není dobré znamení. Někteří mají křesiva, protož se jich lid děsívá; neb skrze ně několik měst i vesnic vypáleno jest. Některý též žebrák lichý smí odpouštět lidem hříchy, dělaje se za svatého, a má v sobě ducha zlého. Cizí ženy uluzují, své lotrovství provozují. I do Turek zrádci chodí, tam své zrádcovství provodí. Baby jich čarodějnice, — mezi nimiž jich nejvíce — opak boty obouvají, když čeho dovésti mají. Neb na svatého Filipa své čáry rozličně lípá. Chtíc zkusiti svého štěstí, běží úprkem k rozcestí, tam lidských dobytků pase, znamená je na ocase, neb uřeže svého štěstí, přinese domů v hrsti. Tak lidským dobytkům škodí, sobě užitek přivodí. Také koření kopají, to šenkýřkám prodávají za dosti velikou cenu, ďáblík, toliku, verbenu. Neb provazy s šibenice odřezují jejich psice. Z tří kostelů vodu nosí, kdož v zármutku jsa jich prosí. Pod prah kladou smotky z nití, když chtí někomu škoditi na

: zdraví neb na živnosti, což provodí s ochotností. Na ožehu děvky vozí, k nimž se utíkají mnozí. Po krchově nahé chodí, svini neb psa s sebou vodí anebo černou slepici, tu sobě chová v světnici. Na tom potom jezdí, lítá, časem nočním, dřív než svítá, aneb dřív, než kohout zpívá, svého

. řemesla užívá. Lítavé mládence činí, kteréž oklamati míní. I s čertem lidi svozují, nechť s nimi, kdo chtí, obcují. Protož vystříhám každého, varuj se žebráctva zlého.

Chystaný slovník řeči české Komenského bohužel vydán nebyl. Komenský jako svědek nejpovolanější vykládá o svých pracích přípravných k němu nakladateli Petru Montanovi roku 1661: »Přede vším, abych jazyk svůj ovládl, skládati jal jsem se roku 1612 (v Herborné