Předchozí 0388 Následující
str. 365

Tuto přivedli pannu Dyjudejovi k tanci. Pařichost : Již čas počíW-pane mladý, hrají nohy, hodům rády. Panny z kvítí věnce vijí, mlaď skáčí, staří pijí. Na tě teď tanec prichodí, tat' se tobě panna hodí. — Ščidlo (jda v tanec, a jiný za ním, taklo vykřikl) : Hudečku hřej, má milá hej, a ty, šenkýři, piva dej.--------Není to ohlas tehdejších lidových písní ?

Pateryfausy žebrák hádá se s kupcem: Nemluvme, kupče, o sobě, než hleďme na straně obě. Vím-ť já obyčeje vaše tak dobře, jako ty naše. Takéť i o vás zlé slovo bývá u lidí hotovo. Neb nám z dobré vůle dají, vám pak pro zlou kaupi lají. Tak mnoho u vás falšířů jako i u nás šejdýřů. Nebo umíš přísahati, že za to nemůžeš dáti, neb za dobré slibovati, a budeš menterovati, řka : Jest toto postav drahý. Z velkého města Prahy nedávno sem jeho dostal, hned sem naschvál pro něj poslal. Bude však dost hrubé vlny. Ty pak, jsa fortelů plný, jiné pečeti k němu ďáš a vždy se sobě dobrý zdáš. Pakli bude právě hrubý, i tomu dáš dosti chlouby, chvále jej více, než sluší, nemaje péče o duši. K tomu míváš loket krátký, kterýmž činíš lidem zmatky, z osm loket sotva jich pět. A to činíš od mnoha let. Když se krejčímu dá sukno, nebývá chudině chutno, že mu krejčí zoužil, zkrátil to, což on dost draho platil. Krejčí se toho zpravuje, na kupce mu ukazuje, že falešně sukno měřil, kterémuž on příliš věřil. Tak jiný při aksamitu mucheyru nebo tykytu měří fortedlně a liše, napomáhaje své pýše. Podobně i při koření, i tu bez fortele není. Umějí draho ceniti, vysoce všecko chváliti. Pepř že jest -dobrý nad míru, to smí bráti na svou víru. Šafrán že jest címent pravý, nevydělám na něm stravy, a jest nyní v velké ceně. Neb ho letos dobře méně ; trefili naň zlí časové, sucho i tuzí mrazové ; kupcům přišla zlá příhoda, potkala je velká škoda, množství lodí zahynulo, v moři bídně potonulo. Jedna toliko vyšla ven, i ta nemůž dojíti sem pro nynější nepokoje. Skrz ty příčiny oboje nemůžeme jeho míti, protož laciň nemůž býti. A ještě i ten falšuješ, k trhu uměle svlažuješ, skropuje jej pěkně vodou, a to nebývá s tvou škodou. A co pak řeknu o váze, kudyž sprostné šálíš snáze ! Kteréž mnohý nerozumí, v tom se spraviti neumí.


Titulní list unikátu v Roudnické Lobkovické knihovně. Kreslil A. Dolenský.


Předchozí   Následující