Předchozí 0387 Následující
str. 364

Hra žebrací, z Polské řeči do češtiny přeložená 1619.

(8 vyobrazením.)

Podáváme vyobrazení titulního listu z unikátu knížecí Lobkovické knihovny v Roudnici, představující dřevořezbu, neumělou rukou •znázorňující hýření, hry a veselosti žebráků v krčmě za předsednictví žebráka jednookého, Žižky.

Knížka má název : Tragedyje neb hra žebrací, z Polské řeči do Češtiny přeložená a vytištěná. V Lithomyšli Létha 1619. Podle poškozeného exempláře ve sborníku Stolovského v bibliothece Musea království Českého, sign. staré tisky: 27. F. 7. vydal Jos. Jireček, Staročeské divadelní hry, v Praze 1878. Exemplář musejní doplnil professor university varšavské V. A. Francev, který vedle AI. Briicknera obíral se studiem této hry divadelní, přeložené z polštiny, vepsáním textu ze stránek porouchaných nebo vytrhaných podle Roudnického textu.*)

Text hry divadelní zachoval se také v Neuberkově exempláři zápisků Jana Jeníka z Bratříc (srv. Zíbrt, Čas. Č. Mus. 1907, str. 103).**)

O hře této vydal Dr. J. Máchal důkladnou srovnávací studii »Tragedie neb hra žebrací v české a polské literatuře«, Věstník České. Akademie XVIII., 1909, 6. 7, str. 427—33. Proí. Máchal vyšetřuje poměr tří vydání (1573, 1608, 1619) staročeských (Museum, Neuberk, Roudnice) i poměr českého překladu k polské předloze. Podařilo se mu zajímavě zjistiti, jak vydavatelé tato tři vydání zkracovali a přizpůsobovali českému poslucháčstvu. Vyobrazení listu titulního (podle Roudnického výtisku) otiskujeme. Srv. též výbornou studii srovnávací AI. Briieknera, Tragedya žebracza, Bibliotéka Warszawska, 1895, styczeií, str. 19—24.

Výklad k titulnímu obrázku podává líčení, jak se kupec hádá s žebráky. Vyčítá jím vady a nešlechetnosti, odhaluje bezděky výhled na život, šalby a zábavy tehdejších lstivých žebráků. Žebráci zase oplacují vrchovatou měrou kupci a odhalují šejdířství, klam a mam tehdejších obchodníků, kupců. Ve výčitkách ženám žebračkám zachováno mnoho zajímavých podrobností o lidovém čarodějství, pověrách a zvycích lidu českého ve století XVI.

Osoby rozmlouvající jsou: Rychtář, Hospodář (hospodský), Kupec, Písař, Sčidlo, Pařichost, Dyjudej, Tobola, Golba, Pateryfausy, Pudivítr, Žiška, Kliš (Klečka), Magora, žebrácká, baby, ženy žebrákův.

Vybíráme některé ukázky z hry této s doklady o lidovém podání tehdejším, s obrázky kulturně-historickými.


*) Viz Zíbrt, Markolt a Nevím v literatuře starofieské. V Praze 1909, str. 33, 221.
**) Srv. «ĚpaHijeBs, leincKia apamaTHiecicia npoH3BeaeHÍa XVI.—XVII. ct. BapinaBa, 1903, str. 36.

Předchozí   Následující