Ideálem téměř všech básníků starší generace bylo, aby písně jejich vnikly do lidu a v lidu žily. A pro lid téměř vše v té době skládáno. Zásadě té podrobovali se i velikáni té doby — Čelakovský, Langer i Havlíček. Ještě roku 1869 čteme tento úsudek o básních Vackových:26) »Nemůže býti pochvaly větší pro pěvce, i z nadání svého on sám nemůže míti radosti a náhrady větší, nežli když vidí, kterak písně a zpěvy jeho nezůstávají písmem jen mrtvým, práchnivějícím ve knize zaprášené o nížlo jen málo která ruka zavadí, nýbrž že záhy staly se majetkem lidu, pro nějž složeny byly, in žijí v podání živém, přecházejíce z pokolení na pokolení, jako právě písně národní.«

V době přítomné dívají se mnozí na Fr. J. Vacka Kamenického jako na literáta přežilého. Snad jest to osobní jejich názor, vzniklý ze špatné informace. Přizíráme-li k nevelkému jeho dílu okem kritickým, seznáme, že mnohdy — třeba básně ty jsou pouhými imitacemi písně lidové — objeví se nám pravý básník. Vžijeme-li se v dobu, musíme říci, že Vacek zaujímá v naší literatuře daleko vyšší postavení nežli Hanka, J. Marek a Kamarýt.

J. Fr. Vacek Kamenický vidí úkol svůj splněn tím, že ho lid přijme. V »Doslovu k »Písním v národním českém duchu« přiznává se:

». . . Přijmou-li vás duše ušlechtilé nechť i v chaloupkách osamělých,

dosti na tom: tak jste došly cí!e . . .«

Časopis Musea Českého přinesl r. 1829 a 1830 první »Písně v duchu prostonárodním«. Byly to mezi jinými dosud zpívané »čím to je?« (Jak poklidně měsíček po obloze plyne.) Pak též »Divné věci« (Když mne má matička chovávala), již často přenášely zpěvníky tištěné, čímž přispívaly k jejímu zobecnění.

Z r. 1830 pochází »Hádání« (Za tou naší stodůlečkou pod dubem), jež zlidověla v okolí Kardašovy Řečlce. Zapsal ji V. J. Novotný a otiskl ve svých »Řečických písních«27). Variant lidový obsahuje 2. a 3. sloku básně Vackovy s malými změnami. Píseň tuto pojal pak Vacek do vydání souborného, kde otištěna na str. 72., ale pouze sloka 1. a 2. ; třetí jest vynechána.

Již v Musejníku 1830 uvedeno, že Vacek vydá sbírku svých písní, ale k vydání došlo teprve r. 1833. Ze sbírky této. několik čísel zobecnělo, že se pějí mezi písněmi lidovými, aniž myšleno na skladatele.

Píseň »Mladičká nevěsta« uvedena jest v r. 1865 v českých zpěvích od J. T(obiáška) a A. V. M(alocha), kterýžto zpěvník jest upraven pro praktickou potřebu. Pode jménem »Žádost« uvádí Jos. Thomayer první sloku z Domažlická ve sbírce Slavie. (Zíbrtova Bibliografie označuje S. n. p. I2 40.) Ve vlastní sbírce mám píseň ze Zlosejna na Velvarsku. Uvádím ji v plném znění: