Oiec. Johanko, děti na prstech počítají, které teď buds skákat.

Karel. A ten, který je zády k nám obrácen, vidíšli, kam ukazuje ?

Johanka. I vidímť. Střechať hoří.

Otec. Posavad sem vám, milé dítky, povídal, k čemu ta hra mezi sedlským lidem prospět může.

Fridrich. Nebylo-li by, otče, i mezi městským lidem dobře hru hrát, při které by se mohli, bez velikých outrat, skákat učit ?

Karel. Já také myslím, že by se byla ta hra neměla zapovědít. Přes oheň bude člověk opatrně skákat.

Otec. A právě pro oheň se ta hra zapověděla. Teď vám povím, c° se může zlého skrze tu hru stát, jestli se neopatrně a neprozřetedlně zřídí. Moudré vrchnosti tu hru pro zkázu, která z ní často pojde, zapověděli, jakž se i velmi dobré věci, kdež se ví, že se jich neopatrně užívá, zapovědít musejí, jakžby ste sobě měli sami pomyslit. Pověz mi, Johanko, souli nůž a nůžky zlá věc.

Johanka. I nejsou. Jest jich potřebí. Bez nože by se v kuchyni, a bez nůžek při šití a jiných pracech nic nezpůsobilo.

Otec. Však se vám kdys předce zapovědělo, nože neb nůžek brát ? Proč se to Karle stalo?

Karel. Žebychom se byli mohli popíchat, neb pořezat, kdybychom byli nožem neopatrně vládli . . . Odprošuji, otče! Ukvapil sem se. Ty hry se zapověděly, proto že se na oheň tak malý pozor dal, že se mnohá škoda způsobila.

Otec. Dobře pravíš. Obrázku lépe povážíme. Vidíteli chlapce, který skáče? I jehof levá noha —

Johanka. Bože! Zdá se, jakoby na ni plamen plápolal. S tou pak jistě mnoho trpěl.

Otec. I arci! Plamen mu zapálil vetchou punčochu, a to nebohé dítě hrozně popálil. Když v tom vítr jiskru z ohně, který se tuze blízko domu udělal, na doskovou střechu vehnal, také se znal, a tu ten nebohý pacholík dlouho nadarmo křičel: Noha mi hoří! Noha mi hoří! každý pospíchal domu hájit, aby celá ves neshořela.

Karel. Ten mládenec dosti vysoko neskočil.

Fridrich. Oheň se tuze prudce rozhořel.

Johanka. Jáť myslím, že by bylo lépe dříví v zimě v kamnech spálit, a při něm se ohřít. A musíli se skákat, lépe jest skákat přes kupu sena, než přes hranici dříví. Otec. Tuť bylo chlapci velmi zle. Pospíšil, nevěda sobě jak pomoct, k blízkému potoku, a celou spálenou nohu tam vstrčil. Plamen arci uhasí, než bolest se převelice rozmohla. Kdyby byl na spáleninu chladící bylinu přiložil, mnohem dříve by se byl zhojil. Po vodě ještě víc bolí . . . Proto se často napomínáte, abyste se toho varovali, co by vám mohlo škodit. Pro vás zapovídá vrchnost hry, kteréby sic dobré byly, kdyby se od vás mohl člověk nadat víc prozřetedlnosti a vůbec, že těmi hrami sobě, neb svému bližnímu, zle jich užívajíce, neuškodíte.