Předchozí 0481 Následující
str. 458
půdě vzala ta melodie písně »Hej Slované«. Za časů mazuru Dqbrow-ského nebylo o slovanské politice tuchy, Češi úpěli zmalátnělí pod jhem germanisačním, a Polska šla za hvězdou Napoleona, a té době odpovídá »Piesň Legionów«, kdežto »Hej Slované« jest vybitím ideologie ze slovanskéko kongresu r. 1848.« Naučný Slovník Ottův ve sv. XXV. na str. 526. uvádí, že »Hej Slované« poprvé tiskem vyšla v kalendáři Fejérpatakyho v Lipt. Sv. Mikuláši r. 1838 (tedy ne r. 1848), že píseň ta, jíž podložen nápěv polského mazuru, znárodněla. Jest otázka, odkud vzal prof. T. Korzon své mínění a z jakého pramene čerpáno v Naučném Slovníku? — Nám nejde o píseň polskou. V rozhovoru s p. řed. Fr. Kva-pilem dohodli jsme se, že by bylo důležité, aby odborník hudebník znova revidoval spor tu vyložený a zvláště upozornil české i polské účastníky při řešení této otázky na shodný nápěv české lidové písně : Však (Já) jsem to, Honzíčku, dobře slyšela, jak se tvá maminka s tebou vadila. . . Viz podrobně, kde píseň tištěna, výčet Zíbrt, Bibliografický přehled českých národních písní, 1895, s. v. Jak se kdo dívá na tuto záhadu a na tuto shodu nápěvu české písně lidové, »Hej Slované« a »Jeszcze Polska..?« Jaký poměr ku písni Sam. Tomašíka?    Č. Zíbrt.
* Co si vypravuje lid o aeroplanu? Již způsob výslovnosti, jak lid si ulehčuje pojmenování to, zajímá. Jak vysvětluje let a řízení stroje? Vznikají písně a pověsti? Srv. Wehrhan, Kinderlieder und Kinderreime über Zeppelin und seinen Luftballon. Zeitschrift für d. deutschen Unterricht, 24. Jahrgang, 6.    Marie Lisertová.

Směs.

* Ovčácké čeledi vejtrěnost 1676. V Čechách neblaze prosluli: Martínkové, chasa, čeleď propuštěná o sv. Martině ze služby, která používajíc volnosti několik neděl, tropila povyky, drancovala osamělé dvorce i loupežila na cestách lesních. Na Moravě zase po sv. Václavu čeleď ovčácká tropila podobné výtržnosti a zbojnictví. Roku 1676 byla vydána proti těmto rušitelům klidu a bezpečnosti vyhláška : Jakož správa dochází, že téměř každý rok skrze zoufalou čeleď ovčáckou, která větším dílem času podzimního okolo svatého Václava se spolčuje a veliké nepříležitosti, obzvláštně v kraji znojmském páchá, též silnice nebezpečné činí, pročež na přetržení toho jest sneseno, že vrchnosti statkův vespolek dobrou kor-respondencí a srozumění držeti a když se jaké insoleneie vyskytnou, to pánům krajským hejtmanům neprodleně oznámiti, a při svých ovčácích přísně zapověditi mají, aby žádných cizích ovčáckých pacholkův, obzvláštně v větším počtu nepřechovávali a jak by nejdřív nějaké jejich rotýrování se vyskoumalo neb vyšetřilo, má se společní rukou po nich jíti, je zjímati a jaté k skutečnému ztrestání, buďto robotou na šancích anebo sice na Špilberg dodávati.    J. Krejčí.

Předchozí   Následující