str. 26
grafické. Jiné při líčení cizokrajných zvířat rozpřádají s povídanou vážností tehdejší nauky o životě zvířat divokých, o jejich krocení, o krajinách, odkud jsou přivezeny. Závěrečné výjevy v cirkusech znázorňují tehdejší oblíbené látky z klassické mythologie s příslušnými vysvětlivkami. Po stránce národopisné budily zájem kroje a tance tyrolské, ruské, polské. Ba došlo i na humor domácí, kdy se hrály veselohry o pověstné Přelouči. Události veřejné, politické a válečné, lákaly při obrazech, živých sochách, »fantasmago-riích* (jak se říkalo kouzelným obrazům) ke znázornění osob, vynikajících v těchto událostech, panovníků, vojevůdců, diplomatů. Ze tu bylo vykázáno místo i pověstným vrahům, lupičům, podvodníkům, rozumí se zřejmě při zvědavosti diváků a posluchačů. Krátce řečeno, pohled na drobné figurky, otiskované stereotypně, pravidelně na těchto cedulích a plakátech, přenáší nás do celého ovzduší života českého na sklonku věku XVIII. a na počátku věku XIX. Nebyla jinde příležitost, aby se tyto drobnomalby ze všedního života tehdejšího tak pečlivě a věrně někde jinde při tehdejší vážné tvorbě umělecké zachytily a budoucí paměti takto zachovaly. Tu mizí strojenost, nucenost, škrobenost obrazů tehdejších — někde jen několika hrubými rysy, štočkem otřelým i porouchaným, někde zase plně propracovanou kresbou, vystihující skutečné zjevy a výjevy, představuje se nám živě, někde i s roztomilou naivností a zase jinde s vychytralou mnohomluvností a se svůdně vábivýraí obrázky, tehdejší způsob života v době oddechu, přestávky od práce, v době zábav a kratochvílí.
Ještě jedna otázka. Byly to cedule, pozvánky jen pro německé obecenstvo? Text plakátů, pozvánek od mezinárodních kočujících umělců, komediantů, zvěřinců, většinou za tehdejšího ještě úpadku národního uvědomění českého byl ovšem zpravidla německý, ale jsou i české řádky na
