str. 33
šení páni a po jich vzoru i prostý lid na svých schůzkách, až pak kratochvíle ta skoro zobecněla. R. 1796 tvrdí Gutsmuth, že mívají venkované v severním Německu výroční slavnost a při ní na koních v plném trysku napichují kroužek; někdy bez koní, jen pěšky běhajíce.
Od sousedů západních naučili se honiti ke kroužku také Cechové a Poláci. Vlivem německého »Ringrennen« nazvána záiiava ta po polsku »gonienie do pieršcienia«, česky »honění ke kroužku«, na Slovensku snad vlivem polským »honiti do prstena«.
Na vylíčenou, jak staří Cechové ke kroužku honili, uvádíme doklady čerpané ze zdrojů nestejného původu, souhlasně však v týž rozum svědčící.
Mistr Veleslavín poznamenává ve slovníku Silva quadrilinguis, že k »něčemu směřovati« jest jako k kroužku hnáti. Slovnikář vybírá slova, úsloví z mluvy obecné a tak také ovšem Veleslavín. Zapisuje-li do slov-níka frási »k něčemu směřovati a jako k kroužku hnáti«, potvrzuje tím, že to byla zábava, dobře známá, v Cechách ve stol. XVI. rozšířená — jinak nebyla by uvozována jako obvyklé úsloví.
