právě den jeho jména a všecko dost! Mnoho hoslů. Matěj na prvním místě záyistiv a jsa u velikých rozpacích. V tom pijí na zdraví Matějovi. (Velká rána výstřelem). Matěj se lekne a číši upustí. Přinesou, pijí znovu. (Zahřmí a hrom udeří.) Opět Matějovi číše upadne. Pijí po třetí. (Udeření na zvon, jako při požáru.) Zlé znamení. Matěj nechce píti. Václav ho chlácholí. Hosti se rozejdou a zůstane Matěj s Jiříkem sám. Po obědě vyptává se bedlivě, kde ta láhev s Bídou v rybníku zastrčena. Václav oznámí. Matěj chce domů (v zlém úmyslu). Václav mu se stolu daruje zlaté nádobí, co dar jeho ženě. V tom Jiřík uchází se o ruku Liduščinu. Matěj odpovídá vyhýbavě a potutelně. Václav, Dorota i Jiřík slíbí, že brzy Matěje navštíví a tam že tu věc ujednají; co by scházelo, že Václav doloží.. Rozloučení. . •

V. Krajina z II. jednáni. Matěj sám. Oráče poslal s vozem domů napřed. Hledá láhev v-bahně, najde, otevře. Bída vyskočí a radostně okolo Matěje se otáčejíc, děkuje mu za vysvobození, a že ho již do smrti neopustí. Matěj ji posílá do města na Václava. Bída nechce, že je to nevděčník, že se přidrží raději svého dobrodince Matěje. Matějův nářek. V tom dva loupežníci, zlato, jež nese Matěj, jemu mocí vezmou a hrozí zabitím, bude-li křičeti. (Bída se zjeví, rukama tleskajíc.) Bouřka, hučení (krup). Strach Matějův o obilí, které má ještě na poli. (Hrom udeří, viděti blízký požár). Oráč, jehož poslal napřed domů s prázdným vozem, přiběhne, zvěstuje, že mu kroupy na poli všecko potloukly. (Bída se raduje.) Na to žena s Liduškou prostovlasé — dům Matějův i všecko co v něm, shořelo. Matěj žebrák (Bída se opět raduje.) Matěj v zoufalství chce se vrhnouti do rybníka; v tom Jiřík, Václav a Dorota. Jiřík se vrhne naň, zachytí jej. Vácslav jej těší, nabízí mu zatím svou opuštěnou chalupu a slibuje, že mu dům zase vystaví. Matěj nyní dává Lidušku Jiříkovi. Obecná radost. Na to tableau: Štěstí na podstavci ozářené; pod ním u nohou Bída poražena!

Sbor šenců a šneček.

Žnečka s věncem: