V. str. 1155). Perk (Berge čili jinak též gute Berge) rudovina, v níž ruda byla drobně vrostlá ; tahala se proto na den. Perky jalové zůstávaly v dole. Grecovina. drobné perky ; Soch, hašpl čili šachtiee v dole Švábích.

59. 1591. Jan Kaše daroval svým dělníkům to, co odhazovali při prejtování rud na dole Pňově. Dělníci chtěli pak peníze za tyto odpadky rud vytěžené propiti, na domluvu Kašovu však řekli si, že si koupí po nových střevících. [Lukáš Koštoíal svědčí, že Kaša jim domlouval:] »Ne všecko v rit, taky nětco na rit* . . . [Jáchym Rejnyš svědčí, že řekl:] »ne všecko do života, nětco taky na život« ... (A. K. Kniha svědomí, str. 203, 205, 206).

60. Kolem r. 1558. »Matouš z Přítoky v tom ji [t. j. Důru Němkyni] trestal mluvíc jí: Zvyjednaná kobylo, a ty sobě žádnýho nevážíš, on tobě každý pizdivlkem, šepmistr pizdivlk, p. hofmistr pizdivlk, všickni ouředníci pizdivlci.« (A. M. Svědomí II, str. 303—310). Srv. zde i č. 32, 38 a 61.

61. Jebák. 1523. [Březina z Kaňku prý mluvil,] »že pan hofmistr nestojí za jebák se vším úřadem« (A. K. h. o, č. 332 A 4). — 1558. [Matěj Červenka svědčí o Petru Jirákovi, že lál, poněvadž] »v zahradách lidem škodu dělajíc nemohou sto jebáků svýsti« (A. M. Svědomí II, str. 255). — Kol r. 1558. [Havel Havlišta svědčí o Důře Němkyni, že řekla:] »Já se koho bojím za sto jebáků, zvyjebených_gizdivlkjí« [Dle svědomí Marty z Novýho domu řekla Důra prý,] »že těchjjizdivlků ,.za jebák [se] nebojím, kteří proti mně stojí. ..« (A. M. Svědomí II, str. 303—310). Srv. čís. 32, 38 a 60.— Kolem r. 1558. [Jan Medal svědčí o Eliášovi, že lál, psoval a že pověděl,] »že mi král k tomu přidal sto jebáků i s ouřadem i s hofmistrem« (A. M. Svědomí, str. 209—210). — 1558. [Jíra Vážný řekl prý Matouši Drštkovi]: »Pane jebáků, já víc vládnu nežli šmelíř! A kdyby nebyl dlužen šmelíři, nestáli bychom o tě za jebák . . .« [Na to odvětil Drštka:] »Nedávej mi jebáků, sám jebáků!« (A. M. Svědomí II, str. 338—340).

Často setkáváme se v musejní sbírce cedulí s principálem Vlachem Spelterinim. V roce 1828 pobyl delší dobu v Praze a v Čechách, lákaje hlavně napodobením pravých benátských pantominů s pověstnými figurami tehdejších dobrodružných výjevů lidového divadla vlašského. Viz vyobrazení č. 21.*) — U Zlatého slunce cizinec Wiesenbacher vábil