(Kreslířský časopis »Náš Směr« roč. II. č. 6 — 7.) Časopis »Náš Směr« podjal se záslužné práce, rozhovořiv se pod vedením A. Gebauerové, odborné učitelky v Kroměříži, v čís. 6.—7. ročníku 1911 o tom, má-li se kreslení lidového ornamentu zavésti do škol čili nic. Hlasy tam nasbírané zkoumá vynikající znalec lidového ornamentu, náš vážený spolupracovník, p. ředitel Josef Klvaňa v Časopisu Mor. musea zemského XI. čís. 2. a dochází vývodů, s nimiž plně souhlasíme, docela jsouce věrni zásadám, jichž Český Lid od začátku hájí v statích: O praktickém těžení z lidového umění. Ředitel Klvaňa uvažuje: Nebudeme na tomto místě rozebírati odborné, kreslířské vývody jednotlivců, kteří se snažili rozluštiti danou otázku. Tuto jenom rektifikujeme názory některých přispívatelů, pokud se týkají lidového ornamentu samého. Především od mnohých nepochopeno, v ěem záleží lidovost ornamentu. Neležíť lidovost především v naivnosti jeho. Jsoutě práce lidové, jak se každý i v mé sbírce přesvědčiti může, takové dokonalosti a přesnosti nejen technické, ale i ornamentální, že vyrovnají se ornamentům nejumělejším, takže jsou někdy zpříma vzorné. A přece jsou nesporně lidové! V čem tedy záleží lidovost jejich? Tomu, zdá se, valná většina mluvčích neporozuměla. Jsou to motivy? Jsou to srdíčka, jablíčka, tulipány? — Nikoliv! Na tabuli XI. obr. 64. Památek archaeologických D. XII. str. 2Ó0 (Hradiště nad mlýnem Cim-burkem u Kutné Hory) jsou vyobrazena krásná srdíčka — z předhisío-rických nádob tuhovaných. — V pražském museu ve sbírkách archaeologických uložen jest krásný bronzový džbán s mísou z mohyly na »Dolinách« u Hradiště blíže Písku. A na džbánu tom jest vryta ozdoba z tulipánů (zvonků), seřaděných a nápadně podobných — podobným květům na úvodnicích valašských neb starších hanáckých!! A jablíčka — ta najdeme přečasto vtlačena na kožených deskách vazeb z doby renaisanční i pozdější! — Tedy motivy netvoří lidovost: Ale lidovost jejich jest působena, seřaděním a výzdobou zvláštními příkrasami motivů, vedením linií, zkrátka duchem, jímž ornamenty jsou sestaveny. Také ornament lidu našeho není jednotný! Kdo věci rozumí, rozezná snadno ornament hanácký, valašský, slovácký, ornament z Litomyšlska, ze severovýchodních Čech, od Plzně, od Blat atd., tak jako pozná ornament uh.-slovenský, bosenský, chorvatský nebo ruský. Nelze tedy mluviti o jednotném slovanském ornamentu. Každý národ slovanský, ba každý náš kmen má svůj osobitný vkus a tedy osobitný ráz ornamentu. A konečně co nejdůrazněji se musíme ohraditi proti tvrzení, že náš ornament lidový jest již historický, vyhynulý, mumie, a že nelze tudíž na základě jeho tvořiti dále, na základě jeho kresliti, ba ani vyšívati. Snad v Čechách a na západní a severní Moravě ornament lidový zahynul, krásné ruční práce se odstěhovaly do museí; ale nikdo nepopře, že na východní a hlavně na jihovýchodní Moravě ještě žije, že se jím vyšívá, že se jím malují kraslice a že se jím vyzdobují i venkovské chýžky! Není tedy mrtvý a místy snad jen podřimuje! Vyvinuje se, třeba většinou ne tak nádherně a ryze jako dřív, ale přece organicky, sociálním poměrům nynějším přiměřeně. A jest tudíž záhodno ornament