Předchozí 0129 Následující
str. 116

národně českých, že pan Šafařík (a ten tuším věci té také trocho rozumí!) v jisté četné společnosti veřejně nezpečoval se prohlásiti, že největší díl hásní epických ve sbírce Kollárové jsou původu i ducha českého.

Nyní také něco o mém oženění-se, o čemž ste nápodobně, jaksi s podivením, v psaní Vašem zmínku učinil. Ta osoba ženská, kteráž, an sem ještě u pp. rodičů Vašich zůstával, se mnou tehdáž nebožku paní máteř Vaši navštívila, jest nyní mojí ženou. Stará to známost, a proto by to bylo nectné bývalo, abych bez dostatečné příčiny byl ji chtěl přetrhnouti; k tomu máteř její na smrtelné posteli (otce byla již co dítě ztratila), kteráž neustále jen trápila se myšlenkou, co z dcery její bude; to jsou ty příčiny, kteréž mne přiměly k tomu, bych se oženil. Žena moje není žádná krása, jmění její po otci neveliké, a však jest srdce dobrého a umí se do okolností dobře hoditi; a to, jakož sám dobře víte, jest věc nejprvnější. Potud sem neměl ještě příčiny, abych kroku toho byl litoval.*)

Co se zdejšího života našeho dotýče, bylo by přemnoho co psáti; zdali však příliš dobrého, to jiná otázka. Budou Vám známy ty nové roztržky mezi starými, mladšími a nejmladšími o ničemné písmeny. Příčina toho se strany mladších pouhá bravura, aby ukázali, že také svůj rozum mají a že jim nemá žádný co poroučeti; což arci naše ctihodné, zkušené a zasloužilé veterány hluboce uraziti muselo. O jiných roztržkách ze závisti a nenávisti pomlčím. Jest to ta naše stará nemoc, ta morová rána, kteráž se ihned počíná dostavovati, jakmile se trochu zotavujem. Štýště se v srdci, na to mysliti.

Zrcadlo Vaše učinilo zde oučinek všeobecný takový, jakož od mnoha let žádná jiná kniha. Srdce i duch se občerstvuje těmito milými, zdravými květy slovanského východu. Štorch Vám již bez pochyby psal, že se při schůzce musejního sboru u Jungmanna jednalo o druhou odměnu. Přítomen byl i rytíř z Neuberka, jenž se právě do Vídně chystal; i dáno mu na srdce, aby u dvorského raddy Vlčka sollicitoval o brzké přesazení Vás do Prahy, an zde při oučtárně místo prázdné. O by to Bůh Vám i nám dal! Máme ne bez příčiny zde starosti o Vás právě pro tento třetí svazek obrazů Vašich, aby se Vám tam od Poláků nic zlého nepřihodilo. Mluvil sem zde v Poláky, kteří se zaklínali, že Vám to tak zhola projíti nesmí, an ste se prý, jsa cizinec, příliš citlivě cti jejich dotekl.

Jungmann jest těžce nemocen, a strach jest, aby neklesl. Konečně prosím, aby ste mi nechtěl rovným odpláceti, nýbrž až budete po času míti, mne hleděl listem svým potěšiti; i já se se strany své přičiním, abych, co zanedbáno, nahradil. Psalť sem Vám tuto dílem největším o sobě; po druhé budu psáti o jiných, a doufám, že Vám napíšu něco více, nežli Štorch, kterýž se nyní jest (ale sub rosa!) na srdce roznemohl. S Bohem! Váš povždy upřímný přítel Erben.

Smýšlení Vaše, kteréž dobře znám, za to mi ručí, že šlechetná paní choť Vaše službami mými, kteréž jí, jsa neznámý, tuto vzkazuji, s uctivostí, nepohrdne.


*) Pozn. V Žebráku při divadelních hrách seznámil se Erben r. 1835 «dcerou kupce tamějšího a purkmistra Frant. Mefiíře, Barborou, kterou pak pojal za choť dne 11. května 1842 ve Zdicích.

Předchozí   Následující