Rozhovor o soudech mezi sousedy.

Dneskaj ráno donese ně posel obsýlku, jářku i stakraporte do jeho duše, istě žaloba skrz tú močúvku. Už já nemožu krzeváto spávat kolitnást nocí. I ty příšero jedna darebácká, nech tě pámbu poraní na tem místě, na kerým stojíš.

Tož si to enom považte! Tato neplecha ošklivá! Všecka močúvka z celýho jeho dvora nám teče do komory a do chlívů; zdi už letijú tým rlvkem, krávy po kolena v maraste, čert aby to strpěl. A v tem humně jak by smetl (podobně řádí). — —

V súmezú (soumezí) stromy co byly, drdlal. že mu tínijú, tož sem osekal haluze. »Dyž ty haluze, já sněty (pně)« břeštel na mně, a všecky nám ty stromy vykopal. Tož sem mu nadal, no, pěkně ne, a už letěl žalovat. Ale cito idu do Hustopeč a dám to taky advokátovi. Hodíme obá •peníze čertu v krk, ale nechť. — —

Že přej si ten náš súsed u nich stěžoval. — Ano tetičko, to mu nemáte dělat. — Bože, aji oni sú při něm jak ti ůřadi. — On je v právu, až na to, že vašemu (muži) nadal.

No ja, právo, právo. Ale co máme dělat? Že přej si máme vest močúvku kady chcem, ale nech řekne teda kadyto (kudy). Svedli jsme ju na levo, doletěl na nás ten sucháň (hubený) jak na koňovi, tež sem ju vynášela y putýnkách před naše. Ja to měli slyšet! Mářa rozglábila na mě hubu jak vrata, abych přej si tú močúvku vystřebala, že co ona potřebuje, aby ji tekla okolo jejichho. A tož takovýma ďáblama sme obklíčení, dyť mně poradijú, co máme dělat?

Toť máte knížečku »Právní poměry sousedů k sobě a obci,« nech si ju váš přečte, pozná, že křivdíte sousedovi. Kupte si petrolínku (sud petrolejový), vsaďte do zemi, a až bude plná, vyvezte močúvku do vino-hrada. Neslyšela ste, že měli u Ručných neobyčejnou úrodu, ani nestačili presovat.

Ná dyť přej to spálí vinohrad aji stromy. — Musíte přidat vody, «ptejte se u Ručných, kolik přidali. — Ná tož opravdu myslijú, že propadném? — Propadnete oba. On že nadával, vy pro to ostatní! — Já se ubečím, div z toho nechytne člověka fantaz. — —

Už jsme brachu v tem! .— V čem? — No v sudě. S tým súsedem »ž to nebylo k vydrženu. — Ná nemohli ste to porovnat u přednosty? — Já sem se k němu bála it. To Víte, oni ti starší přednosti sú just jak staří kocúři, nechcú se žádnýho bát, ešče by se na mé obekl (osopil). Jednu taky mně čert L k němu zanesl, a on, že nemá kdy. Jářku, ale pane přednosto, dyť je to vaša povinnost a ten mně dal! Do smrti, "dybyeh 100 roků byla živa, budu to mět v žaludku.