str. 132
Hrobní nápisy hřbitova Kuklenského.
Klidně dřímej v zemi lůně, synu milý, Ladný spánek kdež ovívá hrobku tvou; Ejhle! vše tu pro tě truchlí; vše, ach! Časně velmi uchvácen byls smrtí zlou, Krytě strvá matce navždy blahá záře, Anjel dokud stínem svým jí zastře tváře. (Synovi matka.)
|
Neželte mne, rodičové! soudružky mé mladosti! mně teď září jasní dnové bez bolu i mračnosti. Ve věčné tam stkvoucí záři u věčném jaru zůstávám, v jarním pak tam ve obleku vstříc vyjdu někdy vám,
|
Zhasl jsem jako svíce, není mne zde již více ; umíraje v Krista sem věřil, že kroky mé vždy on jen měřil, zanechaje pět dítek s matkou padlé v zármutek.
(Otec.)
|
Slunce zašlo — již nesvítí, -já uvadla jako kvítí; dítky sem zde zanechala, v krátkosti manžela opustila, Bohu sem se odevzdala. Mé milé — s vámi se loučím, v ruce Krista vás poroučím.
|
Kdožkoli jdeš v tuto dobu tu kolem našeho hrobu, modli se za naši duši, tak, jak na křesťana sluší; neb, když také někdy tebe povolá hlas Boží z nebe, poprosí i Boha jiný, aby ti odpustil viny.
|
Vzbuď ten prach, ó mocný Pane ! dej jim zase nové žití, a když vesmír k slávě vstane, nechť jim věčně sláva svítí!
|
Vám sem choti, dcero drahá, tento kámen postavil, bych vám žalostivým srdcem důkaz lásky zůstavil.
|
Bůh vás obě v jarém věku smrtí vyňal z rukou mých, by vám cnost a věrnost splácel, v nadehvězdných rájích svých. V blaženosti své tam za mne před trůnem se modlete, a když Pan i mne zavolá, naproti mi přijděte.
(Matka a dcera.)
|
Neslz více oko drahé, otec v tichém hrobě spí, očekává doby blahé, tu když svět své skutky zví; zbav jej, Pane, soudu zlého, dejž mu slávy ráje svého.
|
K želu všechněm to dobré srdce tuto dlouho pevná tma už kryje, skutkům včasným mu věčný Tvůrce ženich kříže čestný věnce vije. Drahá perlo, příteli každého, očekávej trouby hlasu blahého.
|
Zde tichounký rov tvé tělo kryje, zde ve lůně země spočíváš, ó bys viděl, žel jak krutý v prsou vyje choti tvé a dítek tobě věrných, a jak hořká slza oči jejich zalívá !
|
Dřímej, dívko, dřímej tiše v temném loži hrobky své, Bůh tě přijal do své říše, dal ti blaho nebeské.
Ach, zde naíe rozmilé dítky! spočívají jen vaše tělesné zbytky! O spěte libě, až se zase shledáme tam na věčnosti u Otce nebeského.
Bůh vás nám dal,
Bůh vás nám vzal,
ze světa ste musely časně,
v naších srdcích budete věčně.
|
Spěte sen libě v lůžku temném, až Pán kůrů anjelských přijda soudit v rouše leskném, přijme vás do počtu svých.
|
|
|
