Předchozí 0149 Následující
str. 136

bylo veliké. Čeládka skákala po lavicích, po stolech, děti kvapem lezly pod postele a každý se hleděl ukrýti, kam jen mohl. Peruehta řádila mocně, i mouku panímámě převrhla, až konečně rozhněvaný hospodář celému výjevu udělal rázem konec a peruehtu vyhnal. Všickni pomalu z úkrytů vylézali, jen pasáka zde nebylo. Volali naň — však marni?. Pojednou se víko díže odklopuje, a pasák celý vyděšen, kvasem politý, hrabe se z díže; skočil tam strachem před peruchtou. Celý dům se roze-


Brůna z Rochova. Kreslil prof. Karel Rozum.

smál i s panímámou, které arciť nebylo vše lhostejno; zbytek kvasu dala dobytku a na chleba musila znova zadělávati.

O brůně věděl též p. Jindřich ledacos. Chodila prý nejraději o postní večery, když se zbožní lidé modlívali růženec. Neobyčejné vzrušení vzbudil její příchod ve světnici, kde se sešla děvčata na dračky. Byla to však ale obluda. Průvodce vedl ji na řetěze. Lezla po čtyřech, na dřevěné hlavě kravčí rohy, na zádech obrácený kožich; dolejší čelist se pohybo-Tala tak, že červený jazyk v tlamě bylo viděti; ruce opírala o nohy kravčí useknuté až po kolena. Nebylo divu, že dračky hrůzou jaty s křikem vše přeskakovaly, nedbajíce ani vyloženého peří na stole, kdykoli


Předchozí   Následující