K životopisu sběratele lidového podání V. Krolmusa.

Zásluhou p. m. rady V. Brože odhalena byla v říjnu 1911 pamětní deska při slavnosti na dome, kde žil a zemřel Václav Krolmus. Uveřejnili jsme v českém Lidu řadu již příspěvků, dopisů, zápisků a zpráv V. Krolmusa, neúnavného sběratele lidového podaní a pěstitele studit starožitnických i šťastného nálezce vykopávek archaeologických. Hájili jsme proti opačnému mínění Krolmusa, že jeho sbírky lidového podání i vykopávky starožitnieké, odmyslíme-li si a odmítneme-li s nedůvěrou jeho dohady a vidiny bájeslovné, nepozbývají ceny jako materiál, který ovšem teprve kriticky musí býti tříděn a tříben.

Podáváme daHí hrstku příspěvků k seznání jeho činnosti a jeho povahy. Nejdříve obrázek trochu neutěšený! Jako v jiných oborech vědeckého snažení, jinde i u nás, byla vždy řevnivost, kteráž někdy vycházela až z míry vědeckých hranic, nechvalným zjevem při vzájemném závodění na poli archaeologických nálezů a výzkumů. Pomineme jiných příkladů z dějin archaeologie české a zadíváme se jen, jak oba horliví kněží, příznivci Českého musea, V. Krolmus a Fr. Petera z Jaroměře, spolu závodili, na sebe žárlili, vzájemně vykopávkám a theoriím druh druhu nevěřil, ba sebe podezřívali, druh proti druhu ostré kritiky uveřejňovali, a na konec Petera, jinak dobromyslný a ideálně zanícený archaeolog, nastavil pásmo vzpomínek na návštěvu u Krolmusa v Praze nešetrnými přezdívkami, osočováním a hrubým spíláním. Byla by neupřímnost, zakrývati holou pravdu nějakými vytáčkami a omluvami. Charakteristický záznam Peterových vzpomínek v jeho Denníku dne 25. dubna 1860 zní doslova takto:

»Odtud ubíral jsem se o půl 10. hodině na Malou Stranu navštívit faráře na pensi, Vácsl. Krolmusa, arehaeologa, který mne sice podle svého způsobu vlídně přijal, ale jidášské srdce své tvářností přátelskou líčil. Neboť, jak jsem se určitě s nemalým podivením dne 26. dubna v příbytku páně Zapovu přesvědčil, sepsal proti mně hanebnou kritiku o mém -v hrobíeh pohanských na Smiřičkách r. 1858 pátrání, chtě, aby ji pak Zap v Památkách vytisknul, což však spaniloroyslný Zap neučiní. Ten sic jakožto poctivá duše dosud známý duchovní stařec Krolmus zanevřel beze vší pochyby proto na mně, že jsem poněkud svým pátráním uja ] mu kousek palmy vítězné, již on pro sebe celou míti chtěl, a zlobil se že mé zprávy arehaeologické z Jaromíře r. 1858, byly v Památkách r. 1859 sešit 6. Díl III. str. 277—285 zevrubně vytištěny, a jeho lživá, udání povržena. Podal také plán můj situační o dotyčných hrobíeh a mo hyiách na Smiřičkách, který, jsa u mně v Jaromíři 10. června 1858 jsem mu k okreslení čili kopírování pro sebe půjčil, on ale s sebou vzal — kreslený od mého přítele Leopolda Petery —, a tak cizím peřím chlubiti