se chtěl. Bídák, závistivý! Než sklaplo mu, a ta křivá jeho proti mé osobě hanoba nebude tisknuta. Dokládá tam tu směšnou lež, že jsem tam leda-kdes motyčkou kopal, a všechny střepy, co kuchařky ven vyházely, sbíral, vydávaje jich za popelnice. Jaký to nesmysl! Co nedělá závist a žárlivost spisovatelská! Já bych se cos takového neopovážil! za žádnou mzdu, za žádnou slávu! Toho jsem ovšem nevěděl, jsa u něho v zahradě; sice bych mu byl předce slovíčko káravé řekl. Dal jsem mu jeden černý náhrobek Sanguszkův bez nákresu kostela.«

K dopisům Krolmusovým, již otištěným v Českém Lidu, přidávám věnovacř list, kterým provázel Krolmus zásilku známé fantastické knížky svojí »Poslední Božiště Černoboha« hraběti Eugenu Černínovi, podporovateli českého umění a snažení vědeckého. Opis listu věnoval mi laskavě zvěčnělý archivář Černínský v Jindř. Hradci, p. Frant. Tischer, když jsem r. 1887 studoval v archivu tamějším. List ten (nedatovaný) rovněž charakterisuje obě osoby, zasílatele i mecenáše hraběte. Černína:

Vaší Excellenci! v nejhlubší pokoře s tisícerou slastí osměluje se-nížepsaný pátratel starožitností, jakožto Velikodušnénm ctiteli a vele-slovútnému podporovateli neúnavnému archaeologiekých památek českých vroucně podati svůj stručný spisek o »Posledním Božišti Černoboha« naších praotců slovanských vřele podati, jež badatel r. 1852 na své archaeol. cestě na Skalsku v 20—26 stupňů pod zemí pod statkem č. d. 17 v kraji boleslavském na statku onom samém Její Osvícenosti Isabely ovdov, kněžny z Thurnů a Taxisů s runami napadl, jenž bylo, tuší nížepsaný mylhografi okolo 400—500 po narození Páně od příchozích Slovanů od východu z budováno a odchodem, okolo 973 za Boleslava II. a sv. Vojtěcha, jejich ku svým bratřím norickým na Pomořsko zasypáno, zaslušao by bylo, aby se pro věčnou památku zachovalo, neb- domnívá se, že, snad bude podobné, první a posled. božiště tak zachovalé k nalezení. Nadejet' se nížepsaný, žeť vhod přijde s tímto vykresleným hrobištěm pohanským. Vaší Excellenci všecek oddaný Vaceslav Krolmus, pens. farář, pátratel česk. starožitností. Na den sv. Josefa d. 19. března v Praze u Splavínů;

No. 36/111.

Ke korrespondenci mezi Hankou a Krolmusem, již uveřejněné, přidávám další dopisy Krolmusovy, zasílané Hankovi bez data, v rozmanitých záležitostech, musejních, vědeckých i prosaických, ze všedního života, kdy paní Hanková kupovala faráři Krolmusoyi na visitací na hostinu, co potřeboval a kdy Krolmus se za to odměňoval pecnem venkovského chlebíčka:

Jistý P. Dor. lékařství Josef Hrubý, rodič z Jilemnice z Čech, z Vidně dostal se do Rusi, měl koncem r. 1834. v měsíci 4. června neb července umřiti a 7.ho pohřben býti na svém statku nedaleko Petrohradu. Byl ženatý, pojal Rusku; však dal se s ní rozvésti, žádných dětí neměli, tak jak sem do Čech do Jilemnice psala. On pozůstavil po sobě 50,000