Čarodejnice na vsi podle nynějšího podání lidového.

Před 20—30 léty hrály čarodějnice na venkově a zvláště v hospodářství velice důležitou úlohu. Ostatně nemusíme ani tak daleko choditi nazpět, poněvadž víra v čarodějnice ještě posud u našich starších hospodyň je dosti zakořeněna. Leckdy je slyšeti panímámu si stýskat, že jí krávy najednou přestaly dojit a že nejspíše budou míti učarováno. Tu je pak marné vysvětlování a uvádění rozličných rozumných důvodů — ji nikdo nepřesvědčí. »To mně nebudete povídat« — bývá jejich odpověď — »vy mladí na čáry nevěříte, to vím, vy nevěříle teď nic, už pomalu nebudete věřit ani na Pána Boha.«

V každé vsi bývá již veřejným tajemstvím, které osoby se čarováním zabývají. Nejsou to již ale baby staré, bezzubé, škaredé a nemají již ani své skrýše s příšerným černým kocourem, psem, netopýry, umrlčími hnáty, lebkami a pod., jak bývají líčeny. Také již nevaří žádné nápoje lásky a čarovné léky. Teď se již scvrklo bývalé rozsáhlé řemeslo čaro-dějnické, zasahující druhdy i do osudů lidskýchj jen na pouhé čarování dobytku.

Hledí totiž nějakým neznámým, čarodějniekým způsobem převésti užitek cizích krav na krávy vlastní, tak že krávy očarované pak buďto málo dojí, hospodyně nemůže od nich smetanu stlouci, aneb dojí na místě mléka jakousi krvavou smíšeninu. Z toho asi nejspíše povstalo pořekadlo: Je zle —koza dojí krev! Naproti tomu ale krávy čarodějnice — má-li jakých — dojí mnoho a samou téměř smetanu. Když ale čarodějnice krav nemá, dovede si přece pomoci. Tu má alespoň očarovanou plachtu, ve které se nosí tráva — již prý si pořídí tím, že časně ráno po noci fllipo-jakubské v rajském kroji ji vláčí po rose — — doma ji pak pověsí a z praků vytéká mléko. Ostatně jak známo, provádí čarodějnice své čáry ponejvíce v noc filipo-jakubskou. V tu noc dávají dosud pověrčivé hospodyně chlévy svoje hlídat, aneb aspoň zakopávají před přála Shlohovou větev, aby čarodějnice do chléva nemohla.

Nemůže-li ale do chléva, tu si pomáhá zase jiným způsobem. Zakope svoje čáry, dané dříve do hrnka i s hrnkem pod okap u chléva a panímámy si pak naříkají, že jim krávy dojí jen na půl vemene. Toť se ví, že je to účinkem zakopaných čar, že ta polovice vemene, která jest obrácena ku straně očarované, nemá mléko žádné.

Že skutečné něco podobného se dříve dělo, byl jsem as před 20 lety sám svědkem. Otec jednou prohlubuje okap u chléva nalezl hrnečky najednou dva. Jeden z nich musil tam být zakopán již delší čas, poněvadž byl všecek zčernalý a křehký, druhý byl. novější. Hrnečky byly hliněné, mající as obsah čtvrt litru a byly pokryty hliněnými pokličkami, obráce-jrými pupky'dolů. Čarodějný obsah hrnečku sestával z nějakých chlupů —