K dějinám českých Adamitů.

Na počátku roku 1836 tázal se chrastecký úřad ředitelský, zda-li prohlásili manželé Vácslav a Anna Kopřivovi (č. 23) ze Zalažan, kteří byli jako »helvetští blouznivci« notoricky známi, že přistupují ke katolické víře. Lokalista jenšoyický odpověděl přípisem z 8. března 1836 č. 25, že mu o tom ničeho známo není, nýbrž že musí doznati, že jeho napomínání zůstalo bezvýsledným, i že byl mnohem šťastnějším ředitelský úřad chrastecký, jenž nedávno jim na srdce položil jejich »bludné náboženské názory«, neboť ještě téhož dne přišli tito blouznivci k lokalistovi a ujistili ho, že přijmou náboženství křesťanskokatolické, a že rádi budou choditi na náboženské cvičení, sice pak váhali po celý týden, když ale jim lokalista připomenul jejich slib, přišli a *s ochotným srdcem« přijali vyučování a zase v následující neděli přišli také na cvičení a do kostela, a slíbili, že budou i příště choditi, bade-li cvičení jen v neděle a ve svátky, aby nebyli všední dny ve své práci ruční zaneprázdněni. To jim lokalista povolil, »tím raději, ježto oni mu poskytují nejlepší naději, že se ochotně spasitelnému jhu našeho milého spasitele budoucně podrobí.« Tím lokalista vyřídil připiš 25. února 1836 č. 313, i zmínil se zároveň o »fanatické proselitce«, Kateřině Kopřivové, služebné ze Zalažan ö. 4, kteráž sice bohoslužby i cvičení se účastní, avšak, ač lokalista i kooperator všemožně se přičiňují, přece dosud tvrdošíjně trvá při své fanatické vášni.

Lokalista psal o ní opětně ředitelskému úřadu chroustovickému v přípisu 23. března 1836 č. 27, jímž žádal, by styk Magdaleny Kopřivové s matkou byl jí stížen.

Stýská si lokalista jenšovický v tomto přípise, že Kateřina Kopřivová trvá při blouznivých názorech a jest ještě vzdorovitější a vzpůrnější, nejspíše návodem své matky Magdaleny. V této domněnce byl lokalista utvrzen zprávou Terezie Hrdé (č. 4) ze Zalažan, zaměstnavatelky Kateřiny Kopřivové, že Magdalena Kopřivová byla od Nového roku dvakrát u své dcery v Zalažanech a že tato dcera se nemodlí ani nekřížuje, ač tak před její návštěvou činila. Proto jest potřebí, by ředitelský úřad chroustovický všeliké styky matky s dcerou, pokud lze, zamezil.

Podobnou žádost 23. března 1836 č. 26 zaslal lokalista jenšovický také úřadu ředitelskému do Chrasti. Patrně tyto snahy a napomenutí úřední zůstalý bezvýsledný, neboť opětně v přípisu 22. června 1836 ě. 55